To se dnes, pochopitelně, aktualizuje s případem uprchlické krize (Handke hru napsal již v roce 2006) a Bambušek také svou práci na tuto krizi do značné míry navléká - začíná, dalo by se říct nezávaznými, klaunskými čísly o "lidech v pohybu", ale postupně přitvrzuje, až končí v jakémsi utečeneckém táboře (s drezírujícím dohlížitelem) a v celkové atmosféře civilizačního chaosu (se zmateně pobíhajícím Mesiášem) - byť autorovo alter ego přítomné na scéně nakonec inscenaci popostrkuje ke katarznímu sdělení, že - vypomůžeme-li si provařeným citátem - "i cesta může být cíl".
Bambuškovi se nejvíc daří v práci s pohybem; když - s vydatným přispěním statistů, představujícími dav - vytváří od textu se odpoutávající obrazy (též s pomocí invenčních kostýmů Zuzany Krejzkové) lidského hemžení a sází na vizuální stránku své práce (přičemž účinně přitom zabydluje celní dolní prostor sálu). Nejméně se mu daří tam, kde se snaží činoherně rozehrát jednotlivé scény hry. Kde se textu, který je spíš scénářem či libretem (jde vlastně o autorovo vyprávění v ich-formě), pokouší dát dramatický ráz. Tady všude inscenace působí neživě, chladně, až amatérsky.
Celkově tak Bambuškova inscenace vychází tak "padesát na padesát".
Recenze vyšla 18. 10 v Lidových novinách (k přečtení zde)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme