Mikulka: Čevengur (HaDivadlo)

Andrej Platonov + HaDivadlo + Jan Kačena

O inscenaci Jana Kačeny Stojím ve tmě abych viděl světlo v pražském Rubínu se tady psalo a tak trochu diskutovalo docela dost (tady), pozornosti by však určitě neměla uniknout ani premiéra, která se jen o pár týdnů dříve odehrála v brněnském HaDivadle. V něm Kačena uvedl vlastní adaptaci mimořádného románu Andreje Platonova Čevengur.

HaDivadlo se za Burajova uměleckého šéfování „divnému divadlu“ věnuje dosti cílevědomě, a Kačenovo hostování tak není velkým překvapením. Přinejmenším není problém si představit, že by si tu mohli a měli společně rozumět. Určitě spíš než třeba v konzervativním Horáckém divadle (o tom se lze dočíst tady).



Jenže se kupodivu ukázalo, že tohle slibně vyhlížející spojení literární předlohy, divadla a režiséra zas tak moc nevyšlo. Kačena postupuje svou obvyklou metodou, nesnaží se převyprávět děj nebo zachytit téma, spíš z románu vytrhává jednotlivé repliky nebo situace, vymýšlí scénické obrazy a čeká, „co z toho vyleze“. V tomto případě tak činí i za podpory nezvykle bohaté scénografie, zahrnující mimo jiné i velké a na pohled velmi efektní pohyblivé objekty.

Jenže navzdory všemu to v HaDivadle mele jaksi naprázdno, skoro mechanicky. Herci se snaží poctivě „vystavět“ groteskní figury ruských revolucionářských blouznivců, ale působí to hodně vnějškově, spíš figurkářsky, celé obrazy tak ze všeho nejčastěji vyhlížejí jako nepříliš originální  groteska na ruské (a posléze i revolucionářské) motivy. Do značné míry by se takové konstatování dalo rozšířit i na celek. Z jedné strany tenhle Čevengur nedává dost smyslu, nedokáže tudíž zprostředkovat to, co je silné na Andrejevově románu, a z druhé není dost „kačenovsky“ divoký a vykloubený, aby na troskách literární předlohy vznikl nový, dráždivě svébytný svět.

Paradoxně se mi z celého představení zdála nejpůsobivější dlouhá - rozehrávaná a zpívaná - přestavba scény, která odděluje první "putovní" část příběhu od té druhé, odehrávající se v zapadlé jurodivé komuně. Dost možná ne náhodou se právě v jejím průběhu na jevišti objevil (nejspíš zcela neplánovaně) i samotný režisér s lahví piva v ruce a přiměl účinkující, aby na jeho extempore improvizovaně a věci ku prospěchu reagovali.

Více informací zde 

foto webové stránky HaDivadla
O inscenacích Jana Kačeny jsem psal v časopisu Svět a divadlo 1/2019