Švejda: Sternenhoch (Národní divadlo - Nová scéna)

Potkáte-li na opeře Národního divadla (hrané na Nové scéně) Petra Placáka, Martina Fendrycha či Viliama Klimáčka, je vám jasné, že půjde o "výběrovou" operu. Přesněji: jde o operu, která má rockově undegroundový ráz.

Sternenhoch Ivana Achera, spojující živou a nasamplovanou hudbu, nabízí rockově industriální, elektronický zvuk, a zároveň - což je na tom, i s ohledem na charakter milostné "story" Ladislava Klímy, nejvtipnější - parafrázuje tradiční sladkobolné operní postupy. Zvuk je hutný, účinkující - především Sergej Kostov jako Sternenhoch, Vanda Šípová jako Helga a Tereza Marečková (hrající zároveň i na housle a violu) jako Kuhmista - pěvecky (i herecky) "beze švů" přiléhají rolím. Vše zní plynně a intenzivně - jde o velice příjemný hudební zážitek.
Režie Michala Dočekala je spíš aranžérská. Nenabízí svébytné scénické řešení. Zůstává ve služebné roli. Potemnělou, panoptikální vizualitou připomene některé inscenace Roberta Wilsona či třeba vizuál kapely Tiger Lilllies. Pokud již z inscenace něco vystupuje "dopředu", pak choreografie Lenky Vagnerové (v provedení tanečníků), "zahušťující" hudbu, či bizarní, groteskní kostýmy Evy Jiříkovské (zvláště ten Kuhmisty).
Tolik za Nadivadlo, očima kritického "operního" laika, k jedné z hudebně-divadelních událostí letošního roku.