Švejda: Vitka (Husa na provázku)

Tereza Marečková

Herečka Tereza Marečková má za sebou úspěšný rok. Byť role, které během něj ztvárnila, nabízely - jak rok šel - stále omezenější možnosti. Srna/Matka/Dcera v Antievě (prem. 28. září, spolek Masopust) jsou doprovodné úlohy, ve kterých herečka jen přihrává a vystačí si s typem potměšilého skřítka. Toho předvádí i ve Sternenhochovi (prem. 7. dubna, Národní divadlo) - přesněji: jde o "skřeta" - v postavě čarodějnice Kuhmisty. Kromě toho, že je tu tento typ ostřeji - groteskně - exponován, dostává i prostor ke zpěvu a hře na housle a na violu. Její role je nepřehlédnutelná. Největší příležitost ale Marečková získala hned na začátku roku - titulní postavu, hudební skladatelku Vítězslavu Kaprálovou, ve Vitce (prem. 23. února, Husa na provázku).

Má zde možnost zahrát na housle, předvést operní zpěv, vystřihnout úryvek z Brownova It´s a Man´s Man´s Man´s World, ale především - ztělesnit postavu, která má dramatický oblouk, projde určitým vývojem a v níž si nevystačí s právě jen zúženým typem (do něhož ji - troufal bych si odhadnout - režiséři/režisérky, i třeba kvůli jejímu menšímu vzrůstu, tlačí). Ten se ve Vitce objeví na počátku: Vitka jako rozjívené geniální dítě, s velkou mašlí ve vlasech. Marečková je hraje v komické, až groteskní nadsázce - v níž se, jako v základní tónině, bude ostatně pohybovat celá režie Anny Davidové. Do této polohy se však naštěstí po chvíli začnou prolamovat další valéry: Kaprálová jako umanutá skladatelka, odhodlaná prosadit si - v přezíravém mužském světě - svou, jako kritická osobnost, nebojící se žádné autority, jako svobodomyslná žena, která si ve vztazích k mužům (rozuměj v sexuálních věcech) dělá, co je jí libo. A tu již Marečková nezůstává u komické nadsázky, ale její slova dokážou opravdu kousnout a vypovědět o síle osobnosti dotyčné.  A jak čas postupuje a život Kaprálové se komplikuje a vztahy k mužům zauzlovávají, nabízí postava čím dál niternější, dramatičtější plochy - které herečka, byť stále jako by občas ještě pošilhávající po zjednodušující stylizaci, zvládá přesvědčivě a naléhavě (zvláště když jí třeba režisérka pomůže konkrétní akcí, jako když se prohne ve veřejích pod tíhou zoufalství).
Vitka Kateřiny Tučkové a Husy na provázku je vlastně tradičním životopisným kusem. Hravým, mírně ironickým a feministickým - pojednávajícím o výjimečné ženě v (uměleckém i osobním) prostředí mužů. Marečková, byť teprve třiadvacetiletá, ji utáhne. Jde o velký herecký výkon.