Švejda: Fantasy! (Divadlo NoD)

Inscenace Fantasy! dua Janek Lesák - Natálie Preslová je postavena na využití binaurálního zvuku. Ve zkratce: na scéně stojí prostorový mikrofon, který snímá zvuk vytvářený na jevišti herci a ten je pak přenášen (spolu s přimíchanými zvuky od mixážního pultu) divákům do sluchátek, které mají během produkce - jejíž těžiště spočívá právě v auditivní složce - nasazeny na uších.

Potíž tohoto modelu "rozhlasové hry naživo" pro mě vyvstává v okamžiku, kdy herci na začátku doporučí divákům, aby měli během představení zavřené oči. Chápu to: chtějí, aby divák - osvobozen od rušivých vizuálních vjemů - představení co nejvíc prožíval ve své "hlavě". Zároveň se tím však pro mě v inscenaci prakticky eliminuje divadelní "tady a teď"; protože když inscenaci neprožívám i vizuálně, jaký je pak rozdíl mezi ní a rozhlasovou hrou, kterou poslouchám doma ve svém pokoji z rozhlasového přijímače?
Pakliže měl divák během Fantasy! oči otevřené, mohl sledovat, jak herci nejrůznějším způsobem vyráběli zvuky a ruchy, které doprovázely vyprávěnou fantasy o cestě hrdiny (jímž byl vlastně jeden každý divák/posluchač představení) za drakem, který sužuje jistou zemi a jehož je třeba zneškodnit. Bylo to sem tam zábavné, ale v tomhle těžiště inscenace opravdu netkvělo. Tkvělo v oné již uvedené rozhlasové hře (jež byla vlastně moralitou - alegorií o naší třicet let trvající demokracii, kterou si nejrůznějšími způsoby komplikujeme), pouštěné divákům do sluchátek...
No budiž. Osobně bych celou záležitost označil za prozkoumávání "slepých uliček", ale možná se mýlím a Lesák s Preslovou v nějaké příští inscenaci přijdou se sofistikovanějším využitím binaurálního zvuku. Tohle bylo jen takové "ohledávání prostoru".

Premiéra 16. ledna 2019. Více informací o inscenaci zde.
Recenze vyšla 24. 1. 2019 v Lidových novinách (k přečtení zde)