Škorpil: Andělé v Americe (Městská divadla pražská - ABC)

„Autor před čtvrtstoletím vetkl do své fresky klíčová dobová témata…“ Neodvažuji se tohle tvrzení opsané z programu Andělů v Americe zpochybňovat. Je to bezpochyby důležitý text, který formálně v mnohém předběhl svou dobu (když jí Kushner inspirován Brechtem dal až postdramatický ráz) a tématy se přesně trefil do doby, kdy ještě bylo lze věřit v konec dějin, naději změn po konci bipolárního světa, a AIDS a homosexualita stále ještě byla témata hrozivá či tabuizovaná. Jenže konec dějin už popírá i Fukuyama, homosexualita svou tabuizovanou výstřednost naštěstí ztratila a AIDS se přestal díky osvětové kampani a genialitě Antonína Holého rovnat smrtelné morové ráně s potenciálem rozhoupat společnost ke změně.

Nezbylo toho v oné hře mnoho: republikáni, mormoni, pár rozpadlých partnerství, dojemné umírání i zmrtvýchvstání a ne zcela srozumitelné vize a zjevení. Dost na (více jak) celovečerní inscenaci? Jak asi pro koho. Herci podávají obdivuhodný výkon a inscenace v tomto ohledu nemá vadu (v paměti přitom uvízne zejména Tomáš Havlínek). Problém je ale v tom, že si režisér Michal Dočekal s dramaturgy Simonou Petrů a Michalem Zahálkou nedokázali vybrat o čem Anděle dnes hrát. Snad jsou k předloze až příliš uctiví. Snad příliš spoléhají na její unikátnost a proslavenost či na její – když opět ocituji z programu - „plnokrevné charaktery“ (což je mimochodem vzhledem k mozaikovité skladbě textu čirý nesmysl). Andělé v Americe neurazí, nejsou vyloženě špatnou inscenací, ale také nenadchnou a podstatněji neosloví. A díky své konzervativnosti místy snad až příliš odhalují slabiny Kushnerovy předlohy.