„Autor před
čtvrtstoletím vetkl do své fresky klíčová dobová témata…“ Neodvažuji se
tohle tvrzení opsané z programu Andělů
v Americe zpochybňovat. Je to bezpochyby důležitý text, který formálně
v mnohém předběhl svou dobu (když jí Kushner inspirován Brechtem dal až
postdramatický ráz) a tématy se přesně trefil do doby, kdy ještě bylo lze věřit
v konec dějin, naději změn po konci bipolárního světa, a AIDS a
homosexualita stále ještě byla témata hrozivá či tabuizovaná. Jenže konec dějin
už popírá i Fukuyama, homosexualita svou tabuizovanou výstřednost naštěstí
ztratila a AIDS se přestal díky osvětové kampani a genialitě Antonína Holého
rovnat smrtelné morové ráně s potenciálem rozhoupat společnost ke změně.
Nezbylo toho v oné hře mnoho: republikáni, mormoni, pár rozpadlých
partnerství, dojemné umírání i zmrtvýchvstání a ne zcela srozumitelné vize a
zjevení. Dost na (více jak) celovečerní inscenaci? Jak asi pro koho. Herci
podávají obdivuhodný výkon a inscenace v tomto ohledu nemá vadu (v paměti
přitom uvízne zejména Tomáš Havlínek). Problém je ale v tom, že si režisér
Michal Dočekal s dramaturgy Simonou Petrů a Michalem Zahálkou nedokázali
vybrat o čem Anděle dnes hrát. Snad
jsou k předloze až příliš uctiví. Snad příliš spoléhají na její unikátnost
a proslavenost či na její – když opět ocituji z programu - „plnokrevné
charaktery“ (což je mimochodem vzhledem k mozaikovité skladbě textu čirý
nesmysl). Andělé v Americe
neurazí, nejsou vyloženě špatnou inscenací, ale také nenadchnou a podstatněji
neosloví. A díky své konzervativnosti místy snad až příliš odhalují slabiny
Kushnerovy předlohy.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme