Klaun s bolavým kolínkem
Klaunovy názory jsou docela drásavý román: mísí se v něm téměř bernhardovské zhnusení ze světa i z blízkých, totální osobní krach, jedovatá i plačtivá sebeironie. A taky drtivé obvinění vlastně celé německé poválečné společnosti, vášnivě přepjaté, ale zároveň takové, že jej nelze odbýt pouhým mávnutím ruky. Konec konců, kdo zná další Böllovy romány, ví, že se v tomto smyslu docela doplňují.
V Rubínu si z knihy vybrali hodně úzký segment. Šimon Krupa předvede hodinovou sebelítostivou tirádu chlapečka z dobré rodiny, který se do role chudáčka s bolavým kolínkem (to sousloví se tu charakteristicky opakuje) spíše jen stylizuje, více či méně věrohodně. Tenhle klaun žebrá od publika drobné a pak bez rozpaků utře podlahu značkovým svetrem.
Dívá se na to docela dobře. Krupa, který vystupuje spíš jako bavič než skutečný klaun, umí být legrační, ironický i protivný, nebojí se hrát přímo na diváky. Potíž je spíš s tím, že bez původního kontextu zůstává opravdu jen u portrétu rozmazleného a sebestředného (pseudo)mělce s bolavým kolínkem. Do letošní dramaturgické linie Rubínu tento titul pasuje dobře, na nic moc převratného však nedošlo.
foto Patrik Borecký
O inscenaci jsem mluvil v pořadu Mozaika ČRo Vltava 15. 4 (k poslechu zde mezi 29:50 a 37:41)
více informací zde
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme