Švejda: Věci (A studio Rubín)

Vojtěch Bárta ve své adaptaci novely Georgese Pereca Věci (napsané v roce 1965) dobře vyhmátl, co rezonuje se situací tady a teď: rébus dnešních mileniálů, jak žít "správně" (rozuměj v souladu s požadavky, které si vynucuje dnešní stav světa) a přitom se mít nadále dobře (a nijak zbytečně se neomezovat). Jeho Jérôme a Sylvie jsou vlastně dnešní pokrytečtí hipsteři, kteří nakonec - tak jako u Pereca - nenajdou sílu pro opravdovou alternativní cestu a stávají se součástí (středostavovského) mainstreamu.

Mikulka: Krvavý román (LokVar, Festival Žižkovská loutka)

Přiznám se, že o existenci festivalu Žižkovská loutka jsem až do včerejška vůbec netušil (přestože se letos konal již počtvrté) a o loutkovém divadle LokVar jsem měl povědomí jen velmi mlhavé (přestože jsou jeho členy známé tváře, vesměs z Divadla v Dlouhé). V pátek třináctého jsme se tak do žižkovského Atria na jejich adaptaci Krvavého románu vypravili zcela naslepo - a byl z toho zážitek více než příjemný.

Švejda: K.Š.E.F.T. (Činoherní klub)

Nad jednou drobností

Na začátku jedné ze scén inscenace K.Š.E.F.T. vidíme Jacka a jeho "dárek", prostitutku Julii v posteli. Ondřej Sokol jej aranžuje tak, že Sandře Černodrinské jsou vidět obrysy polonahého těla. Václav Šanda následně vyskočí z postele, je "dole bez" (aniž v šeru zbytečně vidíme detaily) a slipy si obléká zády k divákům. Černodrinská si pak - skryta za peřinou - přes nahou hruď přetáhne Jackovo tričko.

V rámci inscenace tohle provedení nemá žádné hlubší opodstatnění. Jde jen o vzorově bulvární polechtání diváků.