Přiznám se, že o existenci festivalu Žižkovská loutka jsem až do včerejška vůbec netušil (přestože se letos konal již počtvrté) a o loutkovém divadle LokVar jsem měl povědomí jen velmi mlhavé (přestože jsou jeho členy známé tváře, vesměs z Divadla v Dlouhé). V pátek třináctého jsme se tak do žižkovského Atria na jejich adaptaci Krvavého románu vypravili zcela naslepo - a byl z toho zážitek více než příjemný.
Tenhle Krvavý román je vlastně hra na druhou. S atributy brakové literatury si s ironickým pobavením hraje samozřejmě už Váchal, divadelní inscenace navíc ironizuje sebe samu, loutkářské konvence a občas i vztahy mezi jednotlivými účinkujícími. Petr Varga a Pavel Tesař se „neskrývají“ za loutkami, jsou tu stejně tak i sami za sebe, občas tudíž dojde i na menší nehody nebo zlomyslnosti. Třeba vypíchnutí oka, abych nějakou tu drobnůstku jmenoval konkrétně. Jiný typ zábavného odskoku představuje třeba vtipkování na téma spalniček a lues: z prvně jmenované choroby mají chovankyně nevěstince U krkavce nelíčenou hrůzu, tu druhou není problém přechodit.
Výsledkem je hravá a veskrze zábavná podívaná tak trochu ve stylu Buchet a Loutek. Ovšem s tím podstatným rozdílem, že po výtvarné stránce je Krvavý román sjednocen rukopisem výtvarnice Barbory Hubené (autorky celkové koncepce a také účinkující). Bráno čistě z hlediska celkového pojetí není inscenace nějak zvlášť mimořádná, podobně pojatých loutkáren je či bylo k vidění více. O originalitu tu ale zas tak moc nejde. Podstatné je, že to je všechno servírováno s viditelnou chutí (i s loutkářskou kompetencí, nutno dodat), představení má náležitě dryjáčnickou jiskru a vzdor všemožným absurdním odbočkám též velmi svižné tempo. Výsledkem je to, co již bylo zmíněno v úvodu: zážitek více než příjemný.
Více informací o inscenaci zde
foto www LokVar
Tenhle Krvavý román je vlastně hra na druhou. S atributy brakové literatury si s ironickým pobavením hraje samozřejmě už Váchal, divadelní inscenace navíc ironizuje sebe samu, loutkářské konvence a občas i vztahy mezi jednotlivými účinkujícími. Petr Varga a Pavel Tesař se „neskrývají“ za loutkami, jsou tu stejně tak i sami za sebe, občas tudíž dojde i na menší nehody nebo zlomyslnosti. Třeba vypíchnutí oka, abych nějakou tu drobnůstku jmenoval konkrétně. Jiný typ zábavného odskoku představuje třeba vtipkování na téma spalniček a lues: z prvně jmenované choroby mají chovankyně nevěstince U krkavce nelíčenou hrůzu, tu druhou není problém přechodit.
Výsledkem je hravá a veskrze zábavná podívaná tak trochu ve stylu Buchet a Loutek. Ovšem s tím podstatným rozdílem, že po výtvarné stránce je Krvavý román sjednocen rukopisem výtvarnice Barbory Hubené (autorky celkové koncepce a také účinkující). Bráno čistě z hlediska celkového pojetí není inscenace nějak zvlášť mimořádná, podobně pojatých loutkáren je či bylo k vidění více. O originalitu tu ale zas tak moc nejde. Podstatné je, že to je všechno servírováno s viditelnou chutí (i s loutkářskou kompetencí, nutno dodat), představení má náležitě dryjáčnickou jiskru a vzdor všemožným absurdním odbočkám též velmi svižné tempo. Výsledkem je to, co již bylo zmíněno v úvodu: zážitek více než příjemný.
Více informací o inscenaci zde
foto www LokVar
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme