Mikulka: Ahoj Vesmíre! (Divadlo Na zábradlí v Planetáriu)

Vesmíre, tvé jméno je bezradnost

Jeden klad ta inscenace má: kdo ještě nikdy nebyl v holešovickém Planetáriu, podívá se dovnitř. Křesla jsou pohodlná, klimatizace funguje. Tím výčet pozitiv slibně vyhlížejícího nápadu zahrát divadlo na jednom hodně nezvyklém místě bohužel končí.

Inscenace je pojatá jako konference, na které se skupina trochu podivných vědců snaží vymyslet, jaký vzkaz poslat do vesmíru mimozemským civilizacím. To sice samo o sobě vypadá jako docela dobré východisko, jenže zoufale chybí prakticky jakékoli nosné divadelní nápady, pramálo invenčně je využita možnost velkoplošného promítání, pokusy zapojit publikum do akce jsou zoufale nijaké.

Vědci se vcelku předvídatelně a pramálo zábavně dohadují o všem možném, dojde na manželskou roztržku a pak i rvačku, zazní přednáška o mravencích a o matematických principech v hudbě, parodují se představovací klipy, žertovně se mudruje o filmu Melancholia, nechybí několik obligátních politických narážek, sálem projde agent s pistolí a zdivočelá nevěsta, objeví se Michael Jackson a taky mimozemšťani. Sotva vyšumí do ztracena jeden slabý a samoúčelný nápad, přijde další, který s těmi předcházejícími moc nesouvisí a zdá se být ještě o něco slabší a samoúčelnější. A takhle se to v chabém tempu loudá víc než dvě hodiny. Tak intenzivní pocit zmarněné energie a času (tvůrců i diváků) jsem neměl už dlouho.

Více informací zde
foto KIVA