Šotkovský: Jiráskův Hronov 2021 /závěrečná bilance/

TOP 5 (abecedně)

Cvičme v rytme (Brambůrky Most)

Natálčin Andulák (HOP-HOP Ostrov)

Přesýpání (Hana Voříšková)

Úl (V. A. D. Kladno)

Všechny báječný věci (Divadlo Navenek Kadaň)

Komentář

Docela silný ročník, cynik by si možná i pomyslel, že covidové zeštíhlení hlavnímu programu prospělo. Jako jediný omyl se mi jevily dobřichovické Řeči, vše ostatní přinejmenším stálo za vidění.
Kromě výše uvedené TOPky (proč je právě taková, jistě vyčtete z mých předchozích hlášení) bych vypíchl ještě výkon Andrey Kiralyi v karlovarském Vyhnání z ráje už proběhlo, jaroměřskou Hru o duši za komplexní metaforický inscenační jazyk, který publiku nic neusnadňuje a Na troskách cyvilizace brněnského POPUDu, režijně a herecky asi nejpropracovanější činohru tohoto ročníku, která se mi i přes problémy s výkladem něčím zasekla do hlavy.

Kontext

Navzdory okolnostem proběhl festival v zásadě organizačně hladce, s ambiciózním inspirativním programem (Buchty a loutky, Drak, Zábradlí - jen tak dál) a bohatým doplňkovým programem, který čím dál méně vypadá jako úlitba lokálnímu konceptu "Jiráskových slavností" a víc jako smysluplný pandán hlavního programu (jen tak dál).

Hlavní slabiny jsou tradiční, ale odmítám se smířit s tím, že se s tím mám smířit - nedostatek ubytovacích kapacit a nedostatek vhodných hracích prostorů (zejména komorních). Jak jsem napsal do svého nostalgického (letos jsem slavil dvacet let od svého prvního JH) sloupku pro festivalový Zpravodaj: "Rozumím tomu, když hronovský starosta říká v rozhovoru, že v Hronově nikdo nový hotel nepostaví (i když mě to jinak netěší). Víc mě mrzí, že nikdo v Hronově zřejmě nemá v plánu vybudovat či zajistit vhodný blackbox pro komorní divadelní produkce, byť je to letitá bolest tohoto festivalu. Při představě, o kolik víc bych měl z kladenského Úlu, kdyby se energie kolektivní souhry v zásadě intimního kusu neztrácela v nehostinné ratejnovitosti Sálu Josefa Čapka, anebo jak by mě těšilo, kdybych z páté řady Myšárny viděl více než polovinu akcí mosteckého Cvičme v rytme, jsem při vší nostalgičnosti naladěn poněkud bluesově."

Na druhou stranu musím dodat, že všichni místní, s kterými jsem se v divadlech, obchodech či osvěžovnách potkal, byli (někdy až neuvěřitelně) milí a vstřícní. Nebývalo to vždy pravidlem. Kéž to vydrží.

foto Jan Švácha

festivalové Zpravodaje, jejichž četbu vřele doporučuju, najdete tady

Hronovskou bilanci Michala Zahálky na Aktuálně pak tady