Mikulka: Planu (Studio G - Dreamfactory Ostrava)

Škoda, že člověk může pořádně hořet jen jednou

Zatím to tu v Ostravě co do divadelních zážitků vypadá tak trochu jako na lochnesce. Inscenace Studia G, „nejmladšího ostravského divadla“ byla zážitkem opravdu intenzivním (nemluvě o tom, že prostor je to sympatický i sám o sobě). Což je tím cennější, že se hrálo na téma velmi nesnadné: Planu připomíná Ryszarda Siwiece, jenž se na protest proti účasti polské armády upálil v září 1968.

Poláci by asi Planu považovali za inscenaci hodně „českou“, mísí totiž zcela vážný přístup s groteskně ironickými momenty. V jádru to však žádná velká legrace není. Autor a režisér Marek David pomocí řady razantních zkratek připomene hrdinův život, naznačí tance, které kolem něho vykroužila státní moc a vlastně i jeho blízcí, a vše zakončí sérií úvah, jaký měl sebezničující čin vlastně smysl a jak dopadl na Siwiecovy blízké.

Podstatné je tu slovo zkratka. V tomto ohledu prokazuje David nevšední um: dokáže do krátkého úderného obrazu a někdy třeba i jen jediné repliky zhustit sdělení, se kterým se o den dřív v Karpatském thrilleru marně lopotili přes dvě scény a použili přitom metráky slov. Což je tím pikantnější, že se v ústředních rolích Planu velmi dobře ukázali herci, z nichž někteří vystupovali v obou inscenacích (Milana Cimeráka doplnila Zuzana Truplová v roli manželky a Jan Vlas jako hadovitý představitel všech možných zástupců moci).

O celém festivalu budu psát podrobně v SADu, takže zde už jen trochu potěšeného věštění na závěr: jakkoli si nemyslím, že Planu je dílo úplně dokonalé, svědčí nejen o talentu, ale i o úctyhodné odvaze vypořádat se velmi svébytným způsobem s velmi „nepopovým“ tématem. Zdá se, že v Ostravě vyrůstá tvůrce, kterého stojí za to pečlivě sledovat.

více o inscenaci tady
Foto web Studia G
o ostravské části festivalu Dreamfactory budu psát do SADu