Škorpil: Terces (Johann Le Guillerm - Letní Letná 2022)

Kdysi jsem se mezi přáteli stal populárním výrokem, že se jdu podívat „Jak světský skáčou.“ Míněn byl nejmenovaný superpopulární český novocirkusový soubor. Jsem proto rád, že praxe v SADu mě letos přiměla zvolit na Letní Letné Johanna Le Guillerma a jeho Terces. Po skákání, kolech, závěsech, šálách a vůbec „silácích“ všeho druhu nebylo ani stopy. Postarší pán s výrazem potměšilého černokněžníka se velmi soustředěné pohybuje manéží. Přesně odměřuje kroky, klape podpatky a chvílemi bezmála tančí. Ruce a prsty v neustálém napětí, celé tělo napružené, pozorné, připravené. A přitom, jak praví filmový citát: „…taková blbost, co?“ Dlouho skládaná vlaštovka přelétající z ruky na ruku, žonglování kapesníkem, dva sloupce knih (opět předlouho skládané kvůli jednomu efektu). Ba i ta vrcholná čísla s latěmi: dlouhá expozice a pak jedno, jakoby ledabylé „kouzlo“. Ale kolik je v tom napětí, strachu, poezie, vynalézavosti, přesnosti v timingu i gestu (protagonisty i jeho asistentů). Představení vlastně chybí pověstný „wow efekt“, číslo, jež zboří sál. Je jemné, tiché, soustředěné na detail. Karel Král, velký obdivovatel (nejen) Le Guillerma je zároveň propagátorem chestertonovského termínu „ohromné maličkosti“ – Terces jsou velkolepou ohromnou maličkostí.

foto Philippe Laurençon