Švejda: Havel (film Slávka Horáka)

Jako dlouhodobému zájemci o život a tvorbu Václava Havla nemohl mé pozornosti pochopitelně uniknout ani film Slávka Horáka Havel (z roku 2020); dostal jsem se k jeho zhlédnutí až dnes.

Co mě především zaujalo: Horákova odvaha a schopnost vyfabulovat vlastní příběh, odtrhnout jej od historického dokumentu, vést jej ve fikční rovině. Některé pasáže jsou sice již příliš za vlasy přitažené, ale není jich mnoho.
Zaujal mě i prožitý výkon Viktora Dvořáka v titulní roli a snad ještě víc podání Olgy Havlové Aňou Geislerovou - skutečně žena "ostrá jak břitva", věcná, nesentimentální.
Ocenil jsem i Horákovo traktování Havlova vztahu k ženám (zde na ose VH - OH - Anna Kohoutová/Jitka Vodňanská) - ano, také se (velice osobně) domnívám, že byl vůči ženám slaboch.
A konečně: líbila se mi i většina režisérových sice hodně názorných (explicitních), ale výmluvných a ryze filmařských metafor (viz žebřík v Patočkově sklepu); ano, takto má film postupovat.

Co naopak považuji za stěžejní problém: Horák Havlův život a prezentované osoby velice schematizuje, vše činí mnohem jednodušším, plakátovějším než ve skutečnosti bylo. Jde vlastně jen o takové "obrázky ze života VH", nikoli o snahu vystihnout Havlův život v jeho komplikovanosti. Jako by se zřejmě do této tendence promítalo Horákovo úsilí film dobře (do zahraničí) prodat, nabídnout jej divákům jako dostatečně srozumitelný.

Nezbývá než čekat na dokumentární film Petra Jančárka, nad nímž v poslední době zavládlo ticho.