Hankovcová: Události (festival Nová Komedie, pondělí 17.4.)

Opravdový zločin

Jihočeské divadlo přivezlo na festival komorní inscenaci Události. Vznik textu irského dramatika Davida Greiga prý inspiroval masový vražedný útok nechvalně proslulého Andrease Breivika, avšak drama samotné k žádným konkrétním reálným osobám neodkazuje. V režii Kashi Jandáčkové se z něj stává mrazivě přesná výpověď o radikalizaci společnosti, všeobecné fascinaci násilím i marném hledání pochopení.

Příběh ovšem není podáván chronologicky. Jednotlivé scény na sebe časově nenavazují, střídají se i perspektivy vyprávění. Titulní událost, rasově motivovaný vražedný útok na pěvecký sbor, sleduje inscenace z dvou rozdílných úhlů pohledu. První přináší pastorka Claire, jež jediná útok přežila, a ve svých výstupech se snaží postupně odkrýt motivaci útočníka. Útočník (nazvaný pouze Chlapec), jenž je druhým vypravěčem, zas postupně osvětluje své pohnutky. Dílky skládačky se spojují do finálního obrazu, v němž se Claire s Chlapcem konečně setkávají ve vězení. Katarze však nepřichází. Chlapec, který se do té chvíle stylizoval do neohroženého a krutého (samozvaného) spasitele světa, je ve skutečnosti plaché stvoření, produkt pokroucené společnosti.

Síla i neobvyklá křehkost inscenace tkví především ve výkonech představitelů hlavních rolí. Dana Verzichová i Dan Kranich dokáží s precizností vystihnout i jemné charakterové nuance. Zejména Kranich, který kromě Chlapce hraje i další postavy vstupující s Claire do přímých interakcí (její přítelkyni, chlapcova otce, extrémistického politika), dostává příležitost k mnoha proměnám. Přesto většinou zůstává civilní, k rozlišení postav mu stačí drobná změna hlasu, nepatrná úprava držení těla a gest. O to víc vyniknou momenty, kdy v roli Chlapce srší absolutním sebevědomím. Táhlé, soustředěné pohyby násobí temné charisma, které dodává slovům nádech mystična. Zvlášť, když jsou pronášeny v prostoru obklopeném mramorovými kvádry – pomníky vražedného běsnění.

Jde o po všech stránkách působivou sondu do společnosti, v níž násilí přitahovalo a stále přitahuje pozornost (stačí se například podívat na nesmírnou popularitu tzv. true crime podcastů). Sbor tří herců oblečených v modrofialových kostýmech a se stejněbarevným výrazným líčením je třetí kolektivní postavou, která zpřítomňuje hypnotické zaujetí agresí. V určitých momentech se z nich stává až smečka poslušných psů slepě následující zbožštělého vůdce, v jiných zas představují „obyčejné“ lidi, kteří u televize bezmyšlenkovitě odkývají rasismus nejhrubšího zrna, jen proto, že je podán v lákavém obalu.

Změny úhlů pohledu i útržkovité rozvíjení děje dokáží držet napětí. Zároveň otevírají škálu palčivých témat, aniž by vznikal pocit, že je to, jak se říká, na sílu. Právě naopak, díky mozaikovitosti zůstane mnohé nedořečené, provokativně (v tom nejlepším slova smyslu) ponechávající prostor k vlastnímu přemýšlení.

ELIŠKA HANKOVCOVÁ

foto Rudy Kovář
festivalový program ke stažení zde