Hankovcová: Plán B (A Studio Rubín)

Raději si nic neplánovat

Agi, Naty a Jiří. Tři herci, kteří dávno ztratili iluze o svém povolání. Pracují na projektech, v jejichž umělecké hodnoty nevěří, za málo peněz a pod vedením stejně frustrovaných a zakomplexovaných režisérů.

Agi, Naty a Jiří tak hledají útěk od neutěšené reality prostřednictvím snění o jiných profesních cestách. Agi poeticky fantazíruje o restauratérství. Jiří chce být vyšetřovatelem a stylizuje se do postavy kapitána Kozáka ze známé české kriminálky. Naty se ve svých představách stává starostlivou hospodyňkou, jejíž jedinou starostí je zadělat správně na buchty a obdivně pozorovat zručného manžela.

Všichni tři se nakonec rozhodnout následovat své naivní fantazie, uniknout od herecké řehole doopravdy. Dle očekávání se však ukáže, že před problémy a povinnostmi běžného života se tak snadno utéct nedá.

Potíž je v tom, že tak trochu očekávatelně působí celá inscenace. Její příběh (respektive jednotlivé situace tvořící jakýsi významový oblouk), není složitý a obsahuje předvídatelné zvraty. Což o to, jednoduchost nemusí být vždy na škodu, v Rubínu se však nakonec skloubila s vtíravým dojmem déjà vécu: vlákno hereckých etud, které se na sebe volně vrší, provázané tematicky, ale bez hlubšího přesahu. Zcizováky, aby se vědělo, že umíme i sebeironii. Vtipy zakládající se na stereotypech, které v lepším případě vyvolají soucitné uchechtnutí, v tom horším pocit trapnosti. Do toho pár písniček a zaplnit scénu různými věcmi, protože tak vznikne dojem, že se něco dělo.

Nakonec jde zejména o výkony herců. Ústřední trojice Agáta Kryštůfková, Natálie Řehořová a Jiří Panzner (občas je na jevišti doplní technik David Oupor) hraje samu sebe. Přechází tak od civilního k stylizovanému projevu, to, když ztvárňují své „nové“ životy. Skrz urputnou snahu přesvědčit ostatní o vlastní spokojenosti nechávají potutelně probleskovat jemné náznaky nervozity, že jejich maškaráda praskne. Ani ve vyhrocenějších scénách netlačí na pilu, občasné náhlé přechody mezi emočními extrémy nepůsobí nepřirozeně.

Ale veškerý talent a úsilí účinkujících nevynahradí celkový dojem povrchnosti inscenace. Takové, která mě nezvedla ze židle ani rozčilením, ani nadšením. Takové, která po mě spíš steče a připojí se k jednolité kaluži jí podobných. Za pár měsíců už se mi z ní zřejmě nevybaví nic konkrétního, zůstane jen názor, že Plán B tak úplně nevyšel.

ELIŠKA HANKOVCOVÁ

více informací zde
foto Patrik Borecký