Voska: Nejbližší (Činoherní klub)

Queerová schovka

Shodou okolností se Nejbližší v Činoherním klubu stal již třetí inscenací s queer tématikou, kterou jsem v poslední době viděl. Nic proti tomu, ba naopak, jen houšť. Já, Johan*a v Komedii sice trpí slabou režií a silně nevyrovnanými hereckými výkony, Edvard II. Depresivních dětí jako by se zase nemohl rozhodnout, jestli chce být spíš historickou rekonstrukcí nebo apelativně aktuálním divadlem, u obou je však přes všechny nedostatky patrné, že se tvůrčí týmy opravdu snažily o osobitý pohled na velice aktuální problematiku. Zato Činoherní klub na to jde se svou druhou letošní premiérou vskutku lišácky.

Homosexualitu hlavního hrdiny Jordana (Jakub Burýšek) v Nejbližším chápu jako lákavý módní obal, který má zakrýt značnou banalitu příběhu. Kdyby se totiž jedno o heterosexuála, jenž má smůlu v lásce, byl by z toho leda hodně slabý odvar ze Škvoreckého Dannyho. Takhle se ale publikum může pubertálně rozšumět, když dojde na polibek mezi Jordanem a Willem (Václav Šanda), případně pochechtávat, když hlavní postava rozechvěle velebí tělo svého odivovaného crushe, nového kolegy z práce. Myslel jsem, že už i my jsme trochu dál, ale holt asi ne.

Ony žhavé scény však aspoň, pravda, trochu oživují jinak celkem nudnou hru a bohužel i inscenaci. Postavy se celé ty dvě a půl hodiny nezabývají v podstatě ničím jiným než vztahy a sexem, takže se hojně – ať už verbálně, nebo doopravdy – chlastá, prstí, kouří, kleje, onanuje, prostě švanda veliká. Druhá půlka se sice snaží o větší vážnost a téměř filozofické přesahy, končí to ale u těžkopádných promluv o životě jako knize či hledání štěstí, tedy u jakési obdoby facebookových motivačních citátů, kterým jsme se smáli už na nižším gymplu.

Přes to všechno se domnívám, že nelze inscenaci zcela zatratit a označit štemplem „bulvárek, nezájem“, a to pro výtečné herecké výkony. V první řadě to platí o Jakubu Burýškovi. Tíhu náročné hlavní role unesl s přehledem, povedlo se mu precizně a přirozeně ztvárnit bleskurychlé změny nálad nešťastného gaye Jordana. Prokázal také velký smysl pro partnerské herectví, zejména ve dvojici se Sandrou Černodrinskou. A obdivuhodnou vitalitou potěšila Jana Břežková v roli babičky Helene: účast herečky o mnoho desetiletí starší než zbytek kolektivu vnesla do inscenace pozoruhodný generační kontrapunkt.

VOJTĚCH VOSKA

více informací o inscenaci zde
foto Pavel Nesvadba