Voska: Ještě chvilku (Národní divadlo)

Tvůj táta je divadlo

Dvě starší ženy, Věra a Květa (Johanna Tesařová a Jana Preissová), přicházejí pozdě na velevážnou operu. A protože jsou to dámy od rány, jejich vstup do hlediště je tak halasný, že představení musí být zastaveno. Věra se pustí do plamenné diskuze s osazenstvem divadla, a až teprve když se dosyta vypovídá, může se hrát dál. Tedy, jen na chvilku. Technici totiž zjistí, že někam zašantročili stroj na sny. Najdou ho pod Květiným přístavkem, dostane se do rukou zmíněným dámám – a pak už se dějí věci.

Stejně jako v případě hry Nebe – peklo, uváděné před pár lety v Dlouhé, pracuje autorka předlohy Marie Wojtyszko s rodinnou tematikou. O poněkud vachrlatý příběh hledání zmizelého otce však v inscenaci Anny Klimešové vlastně moc nejde. Spíše tak lehce zastřešuje dvouhodinový rodinný titul, který pro kanonádu jednorázových nápadů bezpochyby leckdo označí za bizarní slátaninu; reakce předpremiérového publika měla ostatně daleko k nadšení. Po libeňské Prodané nevěstě ovšem musím znovu upřímně přiznat, že i novinka ze Stavovského divadla si mne získala právě svým ztřeštěným humorem.

A že ho tu je. Hned po úvodním šťavnatém výstupu s dámami-narušitelkami následuje obskurní sekvence, kde je možné rozklíčovat hned několik narážek na současné české divadlo, ať už jde o reminiscenci SKUTRovského Racka v Dlouhé, nebo vtípek na adresu předchozího vedení Národního divadla. Potom se postupně dostaví Královna Mab (Magdaléna Borová) se svou trsající ekipou v podobě huňatých kuliček, lapači trémy s obrovským okem místo hlavy, komtur (Štěpán Lustyk) na pojízdné plošině, rozšafný Hugo Haas (Saša Rašilov) s příležitostně glosujícím psem Dodouškem (Pavel Neškudla) a nakonec přijedou i manželé Mozartovi (Petr Vančura a Marie Poulová) na tandemovém kole. Do toho se hojně využívá točna, světelné i zvukové efekty včetně částečně živé hudby a objeví se celá řada dalších drobných gagů.

Prostě je to celé trochu matějská, ale v dobrém. Celkové režijní pojetí inscenace víceméně válcuje všechno ostatní (což mi nepřišlo na škodu), utkví výkon Johanny Tesařové v jedné ze dvou hlavních rolí. Svou bývalou úřednici Věru úspěšně vystavěla s jadrně suchým humorem a zároveň lehounkou noblesou, která jí brání sklouznout do pouhé karikatury herdekbaby.

VOJTĚCH VOSKA

foto Petr Neubert