Škorpil: Bůh v Las Vegas (Divadlo Na zábradlí)

 Je nakonec jedno, jak moc je Bůh v Las Vegas inspirován obrazoboreckou kapitolou z Klusákovy knihy o Karlu Gottovi a jak moc atmosférou a výtvarnou podobou (přinejmenším plakátu) Gilliamově adaptaci knihy Huntera S. Thompsona Strach a hnus v Las Vegas či Lynchovým Mulholland Drive. Inscenace zcela obstojí sama o sobě, dokonce i bez znalosti životních příběhů jejích „hrdinů“. Jakkoli právě (polo)zapomenutý herec a bavič Antonín Šůra, jehož osud inscenaci rámcuje, by možná vydal za samostatnou story.

Materiál k hostování českých umělců v losangeleském kasinu Frontier je stále tak chudý a osobní, že Jedinákovi s Erbesem nezbylo než se oprostit – v kontrastu s Discolandem – od faktografie a vzpomínek a vytváří za významné a výrazné pomoci scénografie a kostýmů Dragana Stojčevskiho a hudby Tomáše Procházky (která do ambientního elektrohávu halí i veleznámé hity) atmosféru bezmála delirického amerického snu: „Chcete-li pobavit Boha, řekněte mu o svých plánech.“

Inscenace více než na slovo (jež se převážně odehrává v řádu formanovské tragické trapnosti) spoléhá ku prospěchu věci na mimoslovní jednání a mizanscénu z nichž čiší zmar, deziluze a falešné pozlátko. Je pocitově nespravedlivé z výborně sehraného obsazení někoho vyzdvihávat, nicméně v paměti jistě dlouho utkví Kateřina Císařová, jež v převážně němé roli (nepočítáme-li samozřejmě písně) Karla Gotta není jen běžnému hemžení odcizeným božským Kájou, ale i oním eponymním bohem v Las Vegas. V roli Šůry našel též ideálně civilnější, než bylo dosud na Zábradlí k vidění, polohu Michal Bednář.

o gottovských inscenacích budeme psát v SADu 5/2024
více informací zde
foto KIVA