Wernisch autorské trojice Wernisch/Nebeský/Slouková je z rodu kabaretů, které svého času připravoval pro Divadlo v Dlouhé Jan Borna: pásmo více či méně rozehrávaných textů prokládaných písněmi. To vše věnované jednomu (či dvěma jako v případě unikátního Kabaretu Vian-Cami) autorovi a podřízené atmosféře s jeho dílem spojované. V ideálním případě se vše hezky rámovalo a uzavíralo, v tom méně dobrém (protože úmyslně nechci psát, že horším) vše tak nějak běželo, dokud se neskončilo. Wernisch je spíše ten druhý případ. A hodina a tři čtvrtě je akorát tak dost. Zvláště vezmeme-li v úvahu že od Jana Nebeského, ani od kostymérky (a s režisérem i spoluautorky scény) Petry Vlachynské nelze samozřejmě čekat nějak zvlášť jemnou práci, takže o extravagance (a snad až provokace) sexuálního a jiného rázu tu není nouze, čemuž občas notně napomáhá i drastická komika (také to je však vlastně pochvala) Roberta Mikluše. Osobně mi byly více libé momenty ironičtější, usebranější a snad i poetičtější, jež bohudíky převládaly. A písně Aleše Březiny, jakkoli mi není moc jasné, proč znovu zhudebňoval dva texty již proslaveně do písní převedené – Procházku kolem pivovaru a Lež. Lhal bych však, kdybych tajil, že jsem se často smál pod vous i nahlas. Na Jana Nebeského diváctvo Národního divadla tradičně pramálo slyší, radí se tedy navzdory výše řečenému návštěvu raději příliš neodkládat.
více o inscenaci zde
foto Martin Špelda
o inscenaci budeme psát v SADu 5/2024
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme