Mikulka: Letní Letná 2024 (Eye Catching Circus - #Since1994)

Velká očekávání umí být zrádná. Před pár dny jsem tu psal o tom, že o tchajwanském souboru jdou samé dobré zvěsti, těšil jsem se, viděl jsem, a bylo to takové… takové milé, jak pravil Trigorin o tvorbě svého konkurenta Trepleva. A navíc docela dost zdlouhavé.

Šest dam dílem tančilo a dílem se věnovalo pozemní akrobacii, solidně, ale ne úplně oslnivě. Občas došlo na ironii, ale jen takovou neurčitě laskavou, přičemž prakticky totéž by se dalo napsat i o příležitostném žertovném zatahování diváků do hry. Třeba když se jedna slečna koketně procházela mezi diváky, nechala si česat dlouhé vlasy a pak i namalovat rty. Nic ovšem nešlo takříkajíc přes čáru - ve špatném, bohužel však ani v dobrém slova smyslu slova, typická scéna vyzněla spíš poněkud nijace. Navíc všechno bylo až k unudění natahované. Což platí dokonce i pro artisticky nejefektnější výstup večera, který spočíval v tom, že jedna z dam vleže na zádech nohama točila kuchyňským stolem.

V programu se lze dočíst, že se jedná o „vyprávění šesti účinkujících akrobatek /…/ které pomocí neverbálních a artistických prostředků vyprávějí, jaké to je být v jejich zemi ženou.“ Nevím, nevím, jestli by mi něco takového docvaklo, kdybych si tuhle informaci nepřečetl předem. A co hůř, dokonce i s takto vyčtenou znalostí se mi nezdálo, že by představení v tomto smyslu nabídlo něco zvlášť objevného nebo pronikavého. Nejvýraznějším momentem tohoto druhu bylo, když si účinkující zhruba ve dvou třetinách představení svlékly barevné svršky a zůstaly jen ve spodním prádle tělové barvy. Staly se tak „samy sebou“ a tvářily se až do konce mnohem radostněji a spokojeněji než předtím. Jenže co s tím, když to žádný z výše zmíněných zádrhelů odstranit nedokázalo.

více informací zde
foto web Letní Letné