Mikulka: Vyškrtaný Bůh (Masopust)

Začal festival ...příští vlna/next wave... a zároveň odstartovalo definitivní loučení spolku Masopust. Jiří Adámek Austerlitz společně s dramaturgyněmi Kateřinou Součkovou a Terezou Marečkovou pro tuto příležitost připravili scénické čtení nazvané Vyškrtaný Bůh, které bude po nedělní premiéře v Eliadově knihovně k vidění pouze třikrát (derniéra je ohlášená na půlku prosince).

Je to ve své bizarnosti hezký nápad: sestavit scénář z replik, které se tak či onak týkají Boha, božstev nebo obecněji transcendentálna a které byly vyškrtnuty z nejrůznějších českých inscenací. O tom, že se jedná o úkol poněkud zrádný, jistě není pochyb, Adámek Austerlitz už ale dokázal zdivadelnit onačejší slovní úlety, takže proč ne.

Inscenace se netváří nijak zvlášť závažně nebo hlubokomyslně, Jana Pidrmanová, Pavla Beretová a Miloslav König čtou nejrůznější repliky nemilosrdně vytržené z kontextu (od zvolání „proboha!“ až po nejrůznější úvahy), střídají nálady, někdy hovoří sólově, jindy se seskupují do sboru - evidentním cílem je, aby to bylo zábavné a aby o sebe citace náležitě křísly. Což se po většinu večera velmi dobře dařilo, tím spíš, že představení probíhalo ve srozuměně přátelské, chvílemi až spiklenecké atmosféře, kterou trio účinkujících cílevědomě podporovalo okázale familiárním přístupem k divákům.

Pro pořádek a přesnost nutno dodat, že účinkujících bylo dohromady šest. Tereza Marečková paralelně s akcemi výše zmíněného tria vytrvale čistila velký koberec, jehož původ se mi nepodařilo odhadnout (nejspíš byl taky odněkud vyškrtnut, bez významu ale asi nebyl ani kristovský motiv rybiček) přičemž tu a tam citovala úryvky z grantových žádostí, naštěstí bez jakékoli sebelítosti nabo nabubřelosti. Živý hudební doprovod na nejrůznější nástroje obstarával Ian Mikyska a po jevišti i mezi diváky se po celou dobu motal pes Pavly Beretové, který se ovšem rozumně a ku prospěchu věci držel celkem zpátky.

Celé to působilo až neadámkovsky uvolněně: nechyběla řada více či méně zábavných zcizujících poznámek a více či méně plánovaných improvizací. Na premiéře navíc všichni přítomní dostali bonus v podobě elegantně vyhlížející knihy mapující historii Masopustu (ale třeba se bude rozdávat i na reprízách, kdo ví). Sečteno a podtrženo: velmi příjemných padesát minut.

více informací zde
foto web Masopustu