Voska: Hráči (Činoherní klub)

Nejen párty čepička

Kdo zavítá do Činoherního klubu na představení Hráčů, jistě nepřehlédne, že tato pražská scéna slaví šedesáté narozeniny. Po obligátním hlášení o mobilech je o tom publikum informováno ještě Ondřejem Vetchým (ze záznamu) a v prvních i posledních minutách inscenace jsou využity zvukové ukázky ze čtyřicet let starého uvedení téže hry v režii Ladislava Smočka. Až to na chvilinku vypadá, že nová inscenace Lukáše Brutovského se spokojí s rolí výročního upomínkového předmětu. Naštěstí tomu tak není.

Brutovský pojímá své Hráče hlavně jako nadčasovou grotesku. Žádné okaté narážky směrem k současnému Rusku tady nenalezneme, zato je tu spousta pohybových gagů i několik přidaných textových legrácek. Takové řešení přináší inscenaci obdivuhodnou nestatičnost a dynamiku, která se vytrácí až v samém závěru, vyznačující se i přes stále obdivuhodné nasazení Ondřeje Rychlého v hlavní roli Ichareva snad až přílišnou zdlouhavostí a doslovností.

Vrcholem je tak spíš scéna někde kolem poloviny večera, kdy probíhá karetní partie s Glovem mladším v podání Jakuba Burýška. Doposud bujará inscenace se ostrým střihem najednou zkázní a přejde do napínavého hráčského souboje, trochu upomínající na Pokorného dejvickou inscenaci Dealer’s Choice.

V hercích mají Brutovského Hráči velkou oporu, komediální nadsázku zvládají zpravidla bez zbytečné podbízivosti. Čistě pánskému obsazení vévodí pánbíčkářský chameleon Utěšitel Jana Hájka, z ostatních zejména pobaví už lehce senilnějící Glov starší v podání Vladimíra Kratiny, neustále plačlivě vzpomínající na milovanou rodinu.

První premiéra Činoherního klubu ve výroční sezóně nenabízí žádný převratný výklad Gogolovy hry, zároveň se ale nakonec docela dokáže oprostit od vzpomínací tradice, která by obzvlášť v tomto případě mohla být nepříjemně svazující.

VOJTĚCH VOSKA

více informací zde
foto Pavel Nesvadba