Voska: Oresteia (Národní divadlo)

Zabouchnuti v umývárce

Předně je potřeba přiznat, že nová „národní“ Oresteia v režii Mariána Amslera disponuje hned několika opravdu dobrými momenty. Předně je to scénografie Petra Vítka, tvořící obří a zároveň tísnivě chladný kachlovaný prostor, který si navíc skvěle rozumí s propracovaným světelným designem Karla Šimka; docela nenásilně se tu používá i princip live cinema. Stejně tak hudba Ivana Achera dokáže sugestivně podbarvovat jednotlivé nepříjemné situace (příjemné aby tu člověk pohledal). A povedlo se současné rámování celku coby terapeutického sezení, které podstupuje čím dál neurotičtější Orestés (Zdeněk Piškula) s přísnou Doktorkou (Gabriela Mikulková).

Veškerou tuto sympatickou snahu však výrazně oslabuje dynamika inscenace, která po slibném začátku už jen zpomaluje a zpomaluje. Slibně nadčasový obsah dialogů o vině, pomstě i zodpovědnosti za své skutky mezi Agamemnónem (David Matásek), jeho ženou Klytaimnéstrou (Zuzana Stivínová), bratrem Meneláem (Jan Bidlas) a přítelem Talthybiem (Pavel Neškudla) se rozplývá pod rozvláčnou délkou a doslovností.

Kromě toho se Amslerova inscenace také čím dál víc propadá do opravdu silného patosu, jehož čelnou představitelkou je tu bohužel zejména jindy skvělá Zuzana Stivínová – jakkoli manželský duel o žití a smrti vlastní dcery a mnohých poddaných může těžko postrádat silný emoční náboj, čeho je moc, toho je příliš. Zpočátku se tak paradoxně díky drobně odlehčujícím výstupům slizkého Reportéra (Marek Daniel) inscenaci daří vytvořit daleko silnější atmosféru ohrožení a úzkosti než později, kdy už se hraje s naprostou vážností, která ve své jednolitosti působí spíš únavně.

VOJTĚCH VOSKA

Foto Petr Neubert
Více informací zde