pátek 23. listopadu 2012

Mikulka: Pán z Prasečkova (Národní divadlo)

Pokud se vám v divadle přihodí, že se nejdřív podvědomě a pak už i úplně přiznaně těšíte, kdy už konečně dojde na nějaký řachavě laciný výstup, je cosi v nepořádku. Mně se to stalo na Pánovi z Prasečkova. Inscenace se sice vytrvale tváří, jako že si bude s ironickým nadhledem pohrávat s pokleslou fraškou, jenže pohrávat si vlastně není s čím.

Snad by obstála scéna, kdy na sebe a na svého údajného manžela pokřikují dvě podvodné manželky a používají přitom legračně zkomolenou či nářeční češtinu. S přimhouřenýma očima by prošel i Postráneckého pokus o extempore u příležitosti převleku za ženu (jistě na něm bude dále pracovat). Ale jinak je to hodina a půl nijakého, polomrtvého divadla, u kterého je sice poznat, že by se měla konat nevázaná legrace, jenže smát se není čemu. A co hůř: ono se nelze dokonce dost dobře pohoršovat ani nad tím, že by byly nepřijatelně podbízivým způsobem rozesmávány nenáročné davy. Nejsou. Jednou větou: další zbytečná inscenace Národního divadla.  (recenze vyjde v Lidových novinách)
viz: Pán z Prasečkova



 

2 komentáře:

  1. Nevidela som to ale myslím si, že už ten obrovský portrét V.P. nalepený na Stavovskom divadle, prezrádza mnohé....

    OdpovědětVymazat
  2. Vtip je v tom, že křiklavý plakát je dost zavádějící. Ta inscenace totiž nijak zvlášť křiklavá není, a když už je, tak jen jaksi "kultivovaně křiklavá". Navíc by člověk čekal, že Postránecký bude podbízivě exhibovat a publikum bude řvát smíchy nad záplavou přímočaré legrace. Ale on je docela upozaděný a diváci se jen tu a tam zasmějou nějakému pečlivě narežírovanému gagu. Hlavní hvězdu tak docela snadnou přehraje mnohem živočišněji působící Beretová a Pavelka se svým dvacetkrát viděným ironicky komediálním standardem.

    OdpovědětVymazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme