sobota 1. prosince 2012

Žantovská: Církev (Studio Hrdinů)

Célinova Církev v pojetí Studia Hrdinů je skutečnou pastvou pro intelekt. Množství myšlenek, názorů, postřehů a více či méně rozhořčených či nenávistných obžalob společnosti, které tu uhrančivě zaujatý až neúprosný, tu ironicky odtažitý lékař Bardamu (částečně splývající se samotným Célinem) ve fascinujícím podání Karla Dobrého předhodí světu – v podstatě nic jiného se tu nestane a v podstatě to stačí.

Bardamu je vně desky, kterou sám točí, na kterou „nahrává“ své myšlenky jak nějaká Bardottová, jíž přiznává pouze tělesnou krásu, nikoli právo na myšlenky (ostatně tak nějak to má se ženami obecně) , vně otáčivé arény, kde jde skutečně o život. Na rozdíl od jiných ale ví, jaké je to být uvnitř – alespoň to tvrdí. A jenom z jeho tvrzení a jejich podání si k němu (postavě, Célinovi, světonázoru) můžeme budovat postoj – jen těžko jednoznačný – občas nesnesitelně nenávistný , místy zosobněný „život v pravdě“ , až obdivuhodně zabýčený, osamělý...Inscenaci nelze v podstatě nic vytknout – od herectví po světelný design…a přesto jsem osobně cítila až přílišný odstup, odtažitost toho, co se zde odehrává.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme