sobota 23. března 2013

Varyš: Strýček Váňa (Národní divadlo)

Množí se nám tu témata diváckých a kritických očekávání, předsudků a zklamání plynoucích z toho, že něco je takové, jak dotyčný čekal, nebo naopak z toho, že je to úplně jiné. Mám Čechova v oblibě a na tuny inscenací jeho textů se celkem rád chodím dívat, byť mi je jinak česká dramaturgická neinvenčnost a zahledněnost do minulosti poměrně protivná; jsem celkem vstřícný i vůči průměrným inscenacím Čechovových textů, pokud je tam aspoň jedna dobře udělaná scéna nebo aspoň jeden zdatný herec. I to je v českých podmínkách někdy problém. Řekněme nicméně, že je to taková moje libůstka.


Když předloni uvedla činohra Národního divadla Racka v režii Michala Dočekala, viděl jsem nudnou inscenaci s dvěma silnými momenty a hluboce podprůměrnými hereckými výkony. Napsal jsem o tom tehdy tohle a dost jsem se divil nadšeným ohlasům jiných kolegů (třeba Marie Reslové). Když se ukázalo, že Dočekal chystá i Strýčka Váňu, pranic mě tato inscenace nelákala; a kdybych nevěděl, že Astrova hraje Martin Pechlát, patrně bych "švejdovsky" do Národního vůbec nešel.

A hle: možná se mi to trefilo do nálady a možná šlo zas jen o mou zálibu v Čechovovi, ale překvapivě se na to dalo dívat. Znamenitý byl zejména Pechlát v obou polohách - sebeironický opilec i sebevědomý frajer - poctivý byl výkon Igora Bareše a trefně ztvárnila skromnou Soňu Kateřina Holánová. Exaltovaná afektovanost Lucie Žáčkové mě jako obvykle nudila, nicméně je fakt, že se k roli Jeleny hodí víc, než k jiným jejím kreacím. Zaujalo mě, že Rašilov (podobně jako v Rackovi) zřejmě defintivně opustil pozici elegantních frájů a stává se z něj specialista na komické figurky.

No a dál: je to pochopitelně Váňa nijak nevyložený, starý, opakující - dokonce ani v textu se - ke škodě, jako vždy - moc neškrtalo. Je to standardní inscenace, která naše vnímání (Čechova, divadla, světa) nikam neposouvá, ale jak už jsem pravil prve, koukat se na to dá. (Celé to možná souvisí s tím, že od Racka očekávám jistou mladistvou energii, kterou Dočekal a celá činohra ND skutečně postrádá, a naopak od Váni jistou unavenou rezignovanost a smíření s neúspěchem - což naopak docela sedí. ND je takový Ivan Vojnickij.)

Body navíc: odkazy k inscenaci Racka (např. kmen) a skutečnost, že Pechlát s knírem v první polovině vypadá jako Přemysl Sobotka.

PS: Všechno je v pořádku, Marie Reslová naopak Váňu odsoudila.

PPS: srovnávací recenze Váni v Národě a Racka v Dejvicích, spolu se zamyšlením nad českou náklonností k Čechovovi (a nenápadnou úvahou, nakolik cokoli z toho souvisí s otřesnou úrovní českého činoherního divadla) vyjde časem v časopise Týden.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme