neděle 2. února 2014

Švejda: Krajina s akvabelami a černým domem (Jan Kerbr)

Nakladatelství Pulchra vydalo publikaci Jana Kerbra Krajina s akvabelami a černým domem – „pokus o vymezení české polistopadové dramatiky“. Sumarizujících prací o domácím polistopadovém dramatu se příliš nedostává (poslední důležitou, nepletu-li se, vytvořil v roce 2003 Václav Šebesta v seriálu pro časopis Svět a divadlo) a Jan Kerbr, pilně sledující dění v českém divadle po celé polistopadové období, má myslím k napsání takového typu práce docela dobrou výchozí pozici.
Autor se v útlé, cca stostránkové knížce drží svého magazínového stylu psaní: s  kultivovanou (až překultivovanou) dikcí se věnuje vnějším atributům zkoumaných děl (např. převypráví jejich obsah, sdělí několik základních informací o autorovi) a zdrženlivě vysloví názor. Tento postup by konec konců nemusel vadit - i jen přehledové, "registrující" práce, určené spíš pro širší veřejnost, jsou užitečné. Kerbrova práce má však pohříchu tvar jakýchsi sebraných "výpisků z četby"; ani za polotovar ji nejde označit, nýbrž jen za jakousi sumu podkladového materiálu k napsání knihy. Autor postupuje ponejvíce podle věku autorů, začíná od nejstarších po Listopadu činných (Pavel Kohout, Ludvík Kundera) a končí nejmladšími (Petr Kolečko, Anna Saavedra); zmíněni jsou prakticky všichni známí autoři včetně těch, kteří se věnují psaní pro loutkové divadlo; nepatřičně opomenuta zůstává pouze oblast amatérského divadla (např. Josef Tejkl, Petr Macháček). Medailonky jsou disproporční, autor ulpívá na nepodstatných dílech (např. Havlových Pěti tetách), problematický je i výběr u jednotlivých autorů (u Davida Drábka např. pomíjí podstatnou „startující“ Janu z parku, výklad začíná až u Švédského stolu a následně se věnuje především hrám z poslední doby; u Jiřího Pokorného sice uvádí oba klíčové Taťka střílí góly a Odpočívej v pokoji, následně ale zmiňuje už jen „příležitostné“ texty psané pro Svět a divadlo a nikoli „regulérní“ hry), dopouští se faktických chyb (soubor Nejhodnější medvídci označuje za loutkový), psaní zatěžuje nedůležitými podrobnostmi (někdy až na hranici bulváru), od výkladu her nejednou utíká k jejich inscenačním zpracováním; text prokládá málo průkaznými úryvky z textů (které navíc nešikovně zůstávají graficky neodlišeny od samotného výkladu); celkem logicky pak celá práce působí nekompaktně, stylisticky neopracovaně... Opakuji: jako by byly vydány autorovy předběžné poznámky k tématu. Neházejme ale vinu pouze na Jana Kerbra – „k vydání připravil“ Radim Kopáč.
Ta kniha prostě neměla vyjít.

3 komentáře:

  1. Jan Šotkovský2. února 2014 v 14:01

    Jen k úvodnímu odstavci - obsáhlá kapitola o českém dramatu 90. let z pera Libora Vodičky doprovozená čtrnáctkou slovníkových hesel o klíčových hrách tohoto období vyšla v knize "V souřadnicích volnosti: česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích" (Academia 2008). (Šlo podle mě o dost podstatnější a komplexnější práci, než Šebestův časopisecký seriál, který byl (pokud se nemýlím) do značné části přetiskem jeho diplomové práce "Nová generace českých dramatiků 90.let".) Předpokládám, že kapitola o dramatu bude i v pokračování zmíněného svazku "V souřadnicích mnohosti. Česká literatura první dekády 21. století v souvislostech a interpretacích", které Ústav pro českou literaturu právě dokončuje.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za upozornění. Na Vodičkovu práci jsem zapomněl. Jan Kerbr mapuje polistopadovou dramatiku až do úplné současnosti.

    OdpovědětVymazat
  3. Jan Šotkovský2. února 2014 v 14:55

    Období 2000-2010 by mělo být v té chystané publikaci (nevím jistě, kdo jej zpracovává, ale zřejmě Lenka Jungmannová).

    OdpovědětVymazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme