sobota 8. března 2014

Mikulka: Jak se rozdávali Radoci

Jak to dopadlo, už všichni dávno vědí, ale samotný průběh zaslouží alespoň zmínku. Pokud to tak hlavní organizátor slavnostního ceremoniálu Michal Pěchouček opravdu myslel (a nejspíš myslel), zasloužil by i se Studiem Hrdinů Radoka za happening roku. Nebo za poťouchlost roku.

Vybrat za hlavního spíkra Miloše Horanského a dát mu téměř neomezený prostor je ďábelský nápad. Horanského promluvy byly vznešené, rozvláčné, nesouvislé a neobyčejně hluboké; obzvláště potěšily úvahy o apokalypse a dramatu. Odlehčujícím bonusem byla možnost sledovat utrpení kolegyně Machalické. Odvážila se totiž poznamenat, že je to celé jeden velký happening, jenže pak už neměla to srdce říci vytrvale dorážejícímu Horanskému do očí, že hlavní atrakcí onoho happeningu je on a jeho nesnesitelné pseudointelektuální žvanění. Když pak na závěr ceremoniálu tereminvoxistka zahrála příšerně kvílivou verzi státní hymny a přiměla shromážděné povstat, bylo Pěchoučkovo surreálné dílko dokonáno ve vší slávě. Trvalo to včetně sprinterského předávání cen přibližně osmdesát minut (z nichž Horanský mluvil asi tak tři hodiny), a byl to zážitek, na který rozhodně nebude snadné zapomenout.

Výsledky jsou třeba tady

6 komentářů:

  1. Kateřina Jírová8. března 2014 v 23:38

    Většina z nás se shodla na tom, že Špinar s Děrgelem to zachránili. Tedy pardon, narušili vznešený a mrtvolný happening (není to protimluv?) průvanem čisté radosti a přímých pocitů.

    OdpovědětVymazat
  2. Ale jo, jasně. Jenže nepřekonatelnou hvězdou večera byl i tak zcela bezkonkurenčně Horanský.

    OdpovědětVymazat
  3. Michal Pěchouček9. března 2014 v 19:41

    Pane Mikulko, rád bych vás poopravil pokud jde o autorství koncepce a organizace ceremonie. pracovali jsme na ní režijně spolu s Janem Horákem, respektive s celým týmem SH. Děkujeme za text, který vnímáme jako povzbuzení.Pozdravy M.Pěchouček

    OdpovědětVymazat
  4. Aha. Za upřesnění děkuji a všem nejmenovaným se tímto omlouvám.

    OdpovědětVymazat
  5. Náhodou jsem se v sobotu zúčastnil předávání cen Alfréda Radoka a musím
    říct, že to pro mě byl frustrující zážitek. Dost mě překvapuje dnešní reakce
    Jany Machalické v Lidových novinách. Nějak nerozumím tomu, proč ve svém
    článku háže celou vinu za průběh večera na Horáka, Pěchoučka a
    Horanského. Jak sama v článku píše, byla garantem jednoho diskuzního
    stolu a nebylo jí sděleno, jakou tam má hrát roli a ani to neuhodla. To
    znamená, že jí to Horák s Pěchoučkem předem nevysvětlili? Případně se
    jich paní Machalická na to nezeptala, když večer připravovali? To mě u
    tak zkušené novinářky překvapuje, respektive tomu ani nechci věřit.
    Copak se sama neumí zeptat, jakou roli má při události, kterou přenáší
    televize, plnit?! Pokud paní Machalická měla pocit, že by se během
    večera mělo mluvit o situaci v Činoherním Studiu (mělo!), měla o tom
    začít mluvit sama - Horák s Pěchoučkem jí svěřili 20 minut času k volné
    diskuzi a ty nevyužila. Místo toho se sama ztratila v trapných narážkách
    na to, že večer je při nejmenším hodně nepovedený happening, přičemž
    ani nedokázala definovat co to vlastně ten happening je, když se jí na
    to pan Horanský vcelku pohotově zeptal. Těch cca sedmdesát minut
    diskuzního času nebyla podle mě poťouchlost /jak to tady taky hodnotí
    pan Mikulka/, ale spíš naivní nabídka k nějakému dialogu, který by byl
    určitě cenný. Problém je, že vést konstruktivní dialog je podstatně
    těžší než odstřelovat někoho od stolu, vyžaduje to nějakou připravenost,
    kterou jsem jaksi u paní Machalické postrádal. Kdyby měla připravenou
    alespoň jednu jedinou otázku, o které by ráda diskutovala, Horanský by
    tak nežvanil. Paní Machalická se na výsledném dojmu večera podílela
    stejně jako ostatní moderátoři a jestli si chce tím článkem zajistit
    nějaké alibi, že o ničem nevěděla, tak mi to přijde vrcholně trapné a
    smutné. Ochota a snaha o to vést nějaký dialog, podle mě patří k profesi
    kritika a celé předávání cen Alfréda Radoka jen ukázalo, jak je těžké
    nějaký dialog vést.

    OdpovědětVymazat
  6. Zmiňovaný článek Jany Machalické je tady: http://www.lidovky.cz/ceny-alfreda-radoka-jako-kuriozni-happening-fev-/kultura.aspx?c=A140310_101240_ln_kultura_hep
    Osobně si myslím, že Jana Machalická, stejně jako všichni ostatní "diskutující", je v tom dost nevinně. Miloš Horanský není debatér, který by byl schopen rozmlouvat s někým jiným, než sám se sebou. Je to všeobecně známo a nějaký výrazně jiný průběh večera se tudíž za daných okolností ani nedal očekávat. Právě proto také odhaduji (ale opravdu jen odhaduji), že to byl od Pěchoučka a spol. cílený vtip. Nebo happening, chcete-li. Sám jsem se příšerně otravoval až do chvíle, kdy se trapno a absurdita vystupňovaly do té míry, že se to celé překlopilo a začalo to být právě tou svou trapností a absurditou zábavné. A do toho Bambušek a tereminvox a uražený S.d.Ch. a pak ještě dokonce znovu Horanský, pobrukující do mikroportu hymnu. Nemohu si pomoci, opravdu mám pocit, že se to vlastně povedlo.

    OdpovědětVymazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme