pondělí 17. listopadu 2014

Šotkovský: Ad Švejda - Rod Glembayů (polemika)

Na glose Martina Švejdy k vinohradskému Rodu Glembayů mi vadí, že...

...i v žánru krátkého ironického komentáře nedrží stylově pohromadě – začíná se okázalou ironií („V Městském divadle na Královských Vinohradech“, „saisony“), která má zřejmě evokovat muzeálnost vinohradského dění. Dál se v ní ale nepokračuje – místo toho se stroze a vlastně nijak kriticky popíše základní gesto inscenace a poté se opět okázalou, ovšem stylově jinou ironií končí (záměrně žoviální „mladýho Brouska“, sarkasmus o „virtuozitě“ Dagmar Havlové). Je-li ovšem k té ironii opravdu důvod, z jádra článku vůbec jasné není, vždyť sám kritik zároveň mluví o herectví v inscenaci jako o „uměřeném a solidním“.

...ani ta ironie navíc nemá věcné jádro – pokud je Tomáš Töpfer označen jízlivě za „prvního tragéda“ souboru, kapánek to vzhledem k tomu, že hrál tragickou roli na Vinohradech naposledy před devatenácti lety v Jacobowském a plukovníkovi, kulhá.

...si pomáhá poněkud podpásovými argumenty – když charakterizuje inscenaci „deklamačního stylu“ (je to podle mě historicky nepřesné, ale prosím pěkně) způsobem „mluví se mluví se popojde se zagestikuluje se mluví se mluví se“, rád bych upozornil, že takto se dá odstřelit úplně cokoli. Co je koneckonců libovolná operní inscenace? Árie árie duet sbor árie árie sbor. Ve fascinující inscenaci Glembayů Miloše Pietora (SND 1986) se taky jenom mluvilo, občas popošlo, zagestikulovalo a pak zase mluvilo. Dobrému divadlu to jaksi na překážku nebylo.

...z jejího závěru skutečně mrazí: vztahuje-li se inscenace k současnosti, má dle kolegy Švejdy nárok na podporu z veřejných peněz. Vinohradský divák, chce-li chodit na inscenace k současnosti se nevztahující, ať si je platí sám. Nechci v nejmenším popřít, že musí existovat kritéria, podle nichž se odliší divadlo hodné veřejné podpory a divadlo, které si má na sebe vydělat samo. Děsí mě ovšem, že by „vztahování se k současnosti“ bylo kritériem hlavním a jediným, natož v dogmatickém Švejdově podání. Žádné „společenské téma“, pouze „rodinné drama“ – tudíž „současnost zůstává vytěsněna před dveře divadla“. Ergo – ať je to divadlo soukromé. Vážně je to s tou současností a vztahováním se k ní takhle jednoduché? Když navíc Švejda jasně říká, jak je rád, že „levicovost“ Krležovy kritiky zevnitř prohnilého měšťanského domu není „aktualizována“?


Připouštím, že i kritik, který nemá dopředu rád Krležovu hru, typ divadla, jakým ji na Vinohradech inscenují, ani samotné vinohradské divadlo („Vypálit. Na třicet let zavřít. Vyhnat herecký soubor a zapovědět přístup divákům, kteří byli zvyklí do vinohradského divadla chodit,“ psal před čtyřmi lety Martin Švejda v Divadelních novinách), může na Rod Glembayů napsat smysluplnou recenzi, Švejdův text je bohužel opačný případ. O ničem víc než té trojnásobné nechuti se v něm nepíše.

7 komentářů:

  1. V úvodu, Honzo, nazvete moji stať glosou, hned vzápětí krátkým ironickým komentářem a v závěru ji vztahujete k žánru recenze. Čím ji tedy skutečně poměřujete?
    Proč by daný útvar nemohl být stylově proměnlivý? Proč by ironii nemohly střídat vážně míněné věty?
    Proč se domníváte, že označení "první tragéd" myslím pouze jízlivě? Není to v daném typu divadlu (samozřejmě lehce nadsazené) přirozené vymezení oboru pro principála divadla?
    Proč se domníváte, že pojem "virtuózní" myslím sarkasticky? Nemůže to být vhodné pojmenování pro typ herectví, které je výrazově suverénní, nicméně de facto bezobsažné?
    Proč myslíte, že označením "přehlídka deklamačního herectví" inscenaci apriori odstřeluji? Snažím se tak pojmenovat její styl (samozřejmě že v případě zkonkrétňující závorky trochu nadsazeně) a uznávám, že Martin Huba tomuto stylu obstojně dostál. Jiná věc, čemu tento styl slouží.
    Jaký jiný "nejmenší společný jmenovatel" pro to, co by mělo být podporováno z veřejných peněz, než to, aby dané dílo obsahově či výrazově nějak rezonovalo se současností, navrhujete? Ani v jednom ohledu po mém soudu Hubova inscenace neobstojí - ano, je muzeem.
    Ano, Krležova hra mi přijde pasé (a pakliže divadlo v programu otiskuje stať, ve které autor na příkladu několika inscenací dokazuje, jak se hra dá hrát "tady a teď", samo rozhodně nic takového nepředvádí), ano, "deklamační" typ divadla mi přijde zastaralý; ne, není pravda, že "vinohradské divadlo" nemám dopředu rád - nemám rád ta vedení vinohradského divadla, která mají potřebu vztahovat se k bájnému "vinohradskému divákovi": Takové divadlo si po mém soudu skutečně podporu z veřejných zdrojů nezaslouží.

    OdpovědětVymazat
  2. 1) Glosu a krátký ironický komentář vnímám jako synonyma, s tou recenzí je to omyl. Pardon.
    2) Protože když na ploše dvou odstavců "ironii střídají vážně míněné věty", tak jaksi není poznat, jak co myslíte.
    3) Ne, "první tragéd" podle mě není přirozené vymezení oboru pro principála divadla. Pro principála divadla myslím zcela stačí zavedený termín "principál divadla". :-)
    4) Herectví, které je tak "výrazově suverénní", že je mu jedno jakou roli hraje, je herectví špatné. Pokud to nazýváte virtuozitou, tak je to hodně pejorativně míněná virtuozita. Tudíž v tom čtu sarkasmus.
    5) Spojení "čemu tento styl slouží" se mi hodně líbí.
    6) "Jaký jiný nejmenší společný jmenovatel"? No řekněme "divadelní kvalitu", to je furt méně kluzký pojem než "rezonování se současností", které mi připomíná u amatérů tolik oblíbenou "inspirativnost". Vždyť přece i ten sebepokleslejší kabaret "rezonuje se současností" mnohem více než (dejme tomu) Burešové Polední úděl, další "zastaralá" deklamační inscenace.
    7) Je-li inscenace muzeem, tak přece proto, že používá výrazové prostředky mechanicky, samoúčelně, prázdně. Ale to je třeba nějak konkrétně pojmenovat, ne odzívnout s tím, že "takhle už se dneska nehraje".
    8) K větě "nemám rád ta vedení vinohradského divadla, která mají potřebu vztahovat se k bájnému "vinohradskému divákovi"" už asi nemám co dodat. Jak má divadlo proboha rezonovat se současností jinak, než že se bude vztahovat ke svému publiku?

    OdpovědětVymazat
  3. 2) A je opravdu nutné, aby v daném formátu a na zdejší platformě byl vyloučen jistý, jak to říct obecně, princip hravosti? O této věci už se jednou diskutovalo (http://nadivadlo.blogspot.cz/2013/03/svejda-v-dejvickem-pripravuji-racka.html). Váš postoj mě opět vede k přemítání, jak moc je nutné, aby se vždy tento blog (jeho příspěvky) bral tak seriosně
    3) principál divadla je spíše organizační vymezení, nikoli herecky oborové; vzhledem k hereckému projevu TT v roli Ignáce Glembaye nejsem myslím tak daleko od pravdy (šéfové divadel, např. kočovných, obvykle hráli hlavní tragické role)
    4) "herecká virtuozita už dosahuje TAKOVÉ MÍRY..."
    5) Vezměte ale také v potaz téma Poledního údělu; skutečně ji pak chcete házet do jednoho pytle s Rodem Glembayů?
    7) Kombinace "takhle už se dneska nehraje" a formálně i obsahově zastaralé hry mě nutí hovořit o "muzeu"
    8) Ale (proboha) samozřejmě že vinohradské divadlo i v SOUČASNOSTI rezonuje s určitým typem diváků; historie tohoto "typu" sahá do šedesátých let a upevnil se (zatuhl) v letech sedmdesátých a osmdesátých; přetrvává dodnes a má na vinohradské produkce stále stejné požadavky. Opravdu si myslíte, že tyto "požadavky" odpovídají charakteru "živého" divadla, které by mělo být podporováno z veřejných zdrojů?
    Obecně si myslím, že trochu slovíčkaříte.

    OdpovědětVymazat
  4. 2) Hravost, nadsázka, fajn. Ale obojí má svá žánrová pravidla, například důslednost v uplatňování, má-li být nadsázka jako nadsázka rozpoznána.
    3) Já vám namítnu, že Töpfer není první tragéd Vinohrad, neb tam dvacet let žádné tragické role nehraje. Vy na to, že tím myslíte principála. Já, ať mu teda říkáte principál. Vy, že to ale pak je něco jiného než první tragéd. Tak už nevím.
    4) Pokud herecká virtuozita dosáhne takové míry, že se stane cílema nikoli prostředkem, pak se obrátí ve svůj pravý opak. Pak se ten pojem ovšem nutně používá sarkasticky, ne?
    5) chci, protože s tou současností dle vašich kritérií rezonuje zhruba stejně. nebo to zkuste rozvést.
    7) ok, takže argument "takhle se už dneska nehraje" jste doplnil o "formálně i obsahově zastaralá hra", což je zhruba "takhle se už dneska nepíše". Čili co není módní, je muzeum?
    8) tu pohrdavost, s jakou mluvíte o vinohradském divákovi jako o obtížném hmyzu, který se zbytečně přemnožil ("historie tohoto "typu" sahá", "přetrvává dodnes") nechám radši bez komentáře. Chápu ovšem dobře, že je to tedy divák reálný, nikoli "bájný", jak jste psal posledně?
    Obecně si myslím, že se vyjadřujete nepřesně, a když vám to někdo vytýká, říkáte, že slovíčkaří. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Body 3 a 4 ponechám stranou, zde se už jen hloupě přetahujeme, bod 5 také ponechám stranou, abych ušetřil čas (ale za další diskusi by rozhodně stál)
    7) proč najednou operujete pojmem "módní"? Chcete říct, že to co rezonuje se současností, musí být automaticky módní? Tvrdím, že pokud je inscenace zastaralá jak po formální, tak obsahové stránce, dá se nazvat "muzeem". Zároveň si ovšem myslím, že i takové "muzeum" může být celkem obstojně provedeno
    8) a zde také reaguji na Jakubův příspěvek:
    dobrá tedy, nahraďme slovo "bájný" slovem "pověstný": "vinohradský divák" má svůj pevný základ v historii (nejblíže asi budou slova E. Šormové z Encyklopedie divadelních souborů: "1965-70 byl ředitelem F. Pavlíček. Navázal na Pistoriusovo úsilí o myšlenkově provokativní divadlo, avšak v divácky přitažlivější podobě, kterou měli zajistit především herci") a nikoli Jakube: dodnes existuje: nejvíce o sobě přeci dával vědět, když se hrál Špinarův Vojcek, stačilo se projít foyer; Stropnický s ním chtěl "tak trochu" něco udělat, ale zkuste dělat něco s někým, kdo se "ustaloval" (resp, je již ustálený) přes dobrých padesát let; naštěstí přišel "hodný" TT a "vinohradský divák" je komplet zpátky a spokojený...
    Mluvím o něm pohrdavě jen do té míry, pokud jeho potřeby uspokojuje dotované divadlo

    OdpovědětVymazat
  6. rozbíhá se nám to do dvou diskusí. tak jen stručně
    - já, a svého času i TT, chápeme vinohradského diváka místně, nikoli jako princip.
    - a k tomu tvému dotování: fakt jsi přesvědčený, že město nemá dotovat i (zdůraznil bych to písmeno, ale vypadá to blbě) divadlo pro konzervativního, nenáročného diváka. zachová-li si taková scéna solidní řemeslnou (hereckou, režijní i dramaturgickou) úroveň (kterou ty v tomto případě nepletu-li se nepopíráš)?
    nemá i takový divák právo na svůj díl z veřejných peněz?
    a abych rovnou sklapl chystanou past a nezdržoval: odpovídáš-li že "ne, nemá", až se příště potkáš s Varyšem nebo Hulcem, srdečně se pobratimsky obejměte :-)

    OdpovědětVymazat
  7. abych citoval nejmenovaného režiséra, který se vyjadřoval k úplně jinému divadlu v jiné zemi - "to je děsný, tam už nechoděj ani ti lékaři. ale jen vdovy po lékařích".

    OdpovědětVymazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme