pondělí 10. srpna 2015

Šotkovský: Jiráskův Hronov (závěrečná bilance)


TOP 5+4 (dělím na věci vynikající + dost dobré, jinak je pořadí abecední)
Dopis poslaný poštou (Divadlo Kámen Praha)
Kachničky ošidori (Geld und Money Theatre Plzeň)
Pokojíček Hanky Voříškové
S úsměvem nepilota (Kočovné divadlo Ad Hoc)
Upokojenkyně (V.A.D. Kladno)
+ 
Milej pane, umřel soused (NS Kohoutek Chrudim)
Osamelý západ (Divadlo Gasparego Liptovský Mikuláš)
O šmolíčkovi (Malé dvě ZUŠ F. A. Šporka Jaroměř)
Vyskočit z kůže (OLDstars Praha)


Trendy
Vlastně hodně povedený ročník - kromě výše jmenovaných věcí se mi dost pozdával i Advent, Osmý hřích je drzost a Tam, kde šplouná. To nejzajímavější v amatérském divadle se, zdá se mi, děje tam, kde se osobité autorské vidění snoubí se sladěným a cílevědomě pěstěným souborem - je to příklad Pera Macháčka a Dopisu poslaného poštou, Kazimíra Lupince a Upokojenkyň a koneckonců i Jana Duchka a S úsměvem nepilota. U Kamene člověk ocení, jak stále suverénněji jeho herci zvládají značně neběžný inscenační styl, u V.A.D. a Ad Hoc je evidentní, jak je společně sdílený vkus a smysl pro určitý typ humoru přímo základem jejich práce. Silný rok měli loutkáři, národopisný soubor Kohoutek se stal téměř zjevením a nejsilnější činohra opřená o neautorský text přišla z Mladé scény.  Část publika si svou potřebu divácky vstřícného "velkého plátna", které ukáže, jak "to ti amatéři umějí skoro jako profíci" odreagovala na ruském pseudomuzikálu, který předvedl Edith Piaf se širokou slovanskou duší. Nad tvorbou Hany Voříškové pak člověk stojí skoro s ustrnutím - její dar jednoduchosti bez banality, harmonie bez předzjednaného kýče a zenové zkratky bez pseudovýchodních imitací, to je bezmála zázrak.

Obecně
Značný vzruch v kuloárech způsobil kolega Petr Christov svým článkem Last call, Hronov! (k nalezení zde) ve Zpravodaji JH - poměrně kulantně v něm však rozvedl pouze to, co bylo tématem mnoha zákulisních debat. Hronov v tuto chvíli prostě nemá ani ubytovací, ani restaurační kapacity adekvátní přehlídce tohoto rozměru a situace si žádá rázné řešení, nemá-li JH čekat postupný pád do bezvýznamnosti. Hrající soubory ubytované v deset kilometrů vzdáleném Náchodě, zástupy seminaristů hledající zoufale ráno na náměstí, kde se stihnou ještě před výukou nasnídat a vínovna Triton jako jediný záchytný bod nočního života, kde se hloučky festivalových účastníků rozvalují po trávě a silnici, protože jinde se "se všemi" potkat nedá - to jsou momentky dostatečně výmluvné. Nakonec byl člověk skoro vděčný za tropická vedra, která dělala z neklimatizovaných sálů sauny bez ochlazení - kdyby letošní Hronov propršel, vážně nevím, kde by se ten festivalový život odehrával.

P. S. Bohužel jsem musel vynechat poslední den festivalu a neviděl tudíž Lháře, Nářek mravence, A kráska, zvíře... a Kábul, Bagdád, Ar Raqquah, Maarran, které jsem proto ke své lítosti nemohl do této bilance zahrnout.

P. P. S. Na dobré se snadno zvyká - tak si jen sem odkládám zjištění, že letošní Zpravodaj byl (tradičně) výtečný. (Kompletní je zde a píšou tam i o výše zmíněných inscenacích, které jsem nestihl.)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme