sobota 11. února 2017

Mikulka: Kati (Jihočeské divadlo České Budějovice)

Budějovičtí Kati jsou příkladem inscenace, u které se nabízejí úvahy, zda je ona příslovečná sklenice poloplná nebo spíš poloprázdná. Celé je to evidentně velmi pečlivě a důsledně promyšlené, představení má jasný rytmus a běží až nečekaně svižně, vyznění jednotlivých scén i pojetí klíčových postav je jasné a zřetelné (že je ta zřetelnost místy skoro až na škodu). Jako solidní informace o McDonaghově hře jsou tihle Kati skvělí.



Tvůrci kladou důraz na fatální střet zaprděné provinciálnosti se sebevědomou a nesrozumitelnou arogancí kohosi „odjinud“ – a také tohle demonstrují hodně názorně, ať už v případě strejcovitého ex‑kata Wadea nebo téměř démonického mladíčka Moona. Inscenace přitom nijak nezakrývá svou stylizovanost - nebo divadelnost, chete‑li. Ať už používáním točny, častou přítomností techniků na scéně, nebo třeba častým využíváním náladotvorné hudby. Autorovy cynické vtipy zabírají spolehlivě, o něco horší je to s napětím, u kterého lze spíš racionálně odečítat, kde by být mělo, než ho skutečně pocítit. Co je však nejpodstatnější: po většinu doby chybí ono obtížně definovatelné „cosi navíc“, dávka divadelního šmrncu, která by dokázala večer posunout z kategorie „poctivě odvedená práce“ do kolonky „divadlo, na které je radost se dívat“. McDonaghovy hry působí dojmem, že se musí hrát úplně samy, jenže pravý opak je pravdou, vyžadují neokázalé, přitom ale velmi výrazné a samozřejmě působící herectví prosté rutinního „sekání“ komediálních figur. Přes tuhle pomyslnou linii se v Budějovicích dostali jen výjimečně.



Ćeské inscenace Katů se množí a svádí ke srovnávání: tím spíš, že první české nastudování nového McDonagha v Činoherním klubu (v režii Ondřeje Sokola - viz zde) se opíralo především o suverénní herecké výkony a skvěle rozehrané situace. Budějovické pokračování režijně dramaturgického tandemu Schlegelová – Přibyl se mi sice zdá co do celkové koncepce dotaženější a důslednější, obávám se ale, že naráží na limity zdejšího hereckého souboru. Uvidíme, jak si příští týden s Katy poradí Jan Frič v Hradci.

O všech třech inscenacích Katů jsem hovořil v pořadu Mozaika na ČRo Vltava (k poslechu zde mezi 19:43 - 30:57) a budu psát v SADu 2/2017
více informací o inscenaci
zde
foto Petr Neubert


Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme