čtvrtek 7. prosince 2017

Švejda: Šumava láska (Chemické divadlo - Venuše ve Švehlovce)

Šumava láska je vizuálně zatím nejpřesvědčivější inscenací Chemického divadla. Výtvarný cit Vojtěcha Bárty pro scénické obrazy, genius loci Venuše ve Švehlovce a nálada magické, zachmuřené Šumavy se v ní dobře potkávají. Režisér využívá celého prostoru sálu, kouzlí především se světlem a tmou (pomáhá mu přitom náladotvorná hudba Jakuba Kudláče), jeho obrazy nejsou scénograficky náročné, jsou spíš úsporné, dává jim ale čas vyznít - zapůsobit. Na inscenaci se dobře dívá.

foto Michaela Škvrňáková

Některé, již tradiční, problémy Bártovy režie ale zůstávají. Především v práci s textem - a tím i s herci. Šumava láska je mozaikou výjevů ze života Josefa Váchala, z jeho soužití se ženami, s Šumavou, s vlastní tvorbou apod.. Bártovi se ale tyto výjevy v drtivé většině případů nedaří pořádně situačně postavit, jsou jen zběžně načrtnuté, a herci - Jakub Folvarčný (který se zvláště v úvodu velmi snaží) a Dana Marková - nemají prakticky co hrát. Víceméně se plouží po jevišti, odříkávají text - a víc nic. Jaký byl Josef Váchal? Jaké byly jeho ženy? To se nedozvíme. Inscenace, v takto povšechné poloze, by mohla plynout dvacet minut nebo dvě hodiny a příliš by se nezměnilo.
.
 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme