sobota 13. ledna 2018

Mikulka: Pověření (Lachende Bestien - Venuše ve Švehlovce)

Žižek na Žižkově 


Hlavní rámec Hábovy inscenace sice tvoří čtyřicet let stará hra Heinera Müllera, zásadní spin jí však dodávají obsáhlé citace z díla módního marxistického filosofa Slavoje Žižeka, napsaného zhruba před deseti lety. Cestu tří francouzských emisarů do Karibiku s pověřením vyvolat na Jamajce revoluci obdobnou té Velké francouzské evokuje původní text dosti nejednoznačně, spíš s pochybami nad smyslem revoluce jako takové. Zde se ovšem díky Žižekovi do popředí prosazuje téma „opravdové revoluce“, kterou by měli provést ti úplně nejubožejší, tedy černí karibští otroci.



Žižekovo dílo se nazývá Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška a určuje i divadelní podobu inscenace: hraje se skutečně fraškovitě, se spoustou rozklížené pochodové hudby a v prostoru ohraničeném blýskavými stříbrnými proužky. A také s řadou groteskně laděných výjevů, které rozehrávají legraci „na druhou“, tak ostentativně, že to až není moc vtipné. Což naznačuje docela podstatný problém. Hába zřejmě ví, co chce sdělit (jakkoli se téma může zdát odtažité, šermování Hegelem nafoukané a Žižekovy úvahy vypočítané na efekt). Zásadní potíž je ale nakonec v tom, že to sděluje formou divadelně dosti úmornou a režijně nenápaditou - a to navzdory veškeré okázalé rozjuchanosti.

Režie se snaží po brechtovsku zcizovat, demonstrovat, ironizovat, zkrátka spíše předvádět, než hrát. Jenže co s tím, když jsou četné monology k nepřečkání a groteskní scénky s banány, kýbly a jinými žertovnými rekvizitami moc velké oživení nepřinesou? Dokonce i nápad, že černě oděná Zrada pravidelně znásilňuje (budoucího) zrádce Debuissona se jednou okouká. Značně vyspekulovaně a křečovitě působící „intelektuální“ představení tak nakonec docela paradoxně zachraňují úplně tradiční „živočišné“ divadelní přednosti: velmi dobře zpívající duo Adriana Kubištová Máčiková a Johana Schmidtmajerová, nebo to, že druhá jmenovaná dokázala jako jediná z celé pětice herecky rozsvítit i pasáže jinak vcelku nezáživné.

O inscenaci jsem mluvil v Mozaice rádia ČRo Vltava 15. 1 (k poslechu zde mezi 48:37 a 56:42).
Více informací o inscenaci zde
foto Facebook

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme