pátek 17. září 2021

Dubský: Festival Divadlo (čtvrtek 16.9.)

Špinarka (Divadlo Petra Bezruče Ostrava)
Green Day´s American Idiot (Divadlo J. K. Tyla Plzeň)
D1 (pracovní název) (Slovenské komorní divadlo, Martin)


Špinarka Po hře Transky, body, vteřiny napsal Tomáš Dianiška pro Bezruče další životopisnou hru. Špinarka kombinuje útržky ze života zpěvačky Věry Špinarové s jejími nejznámějšími songy a tentokrát to není tak fabulačně divoké jako jiné Dianiškovy hry inspirované skutečností.Vznikl vlastně docela pietní „životopis“, možná je osud Špinarové ještě příliš čerstvý (zemřela v roce 2017).


Hlavním trumfem inscenace je Markéta Matulová v titulní roli. Dokáže znamenitě vykreslit složitý charakter – umí být nesnesitelně umanutá, puberťácky drzá, zábavná, ale i dojemně nejistá. Matulová navíc výborně zpívá a její interpretace Špinarové písní se mnohdy blíží originálu.

Ostatní herci jsou tu především jako nahrávači. Za zmínku stojí hlavně Kateřina Krejčí, která na malém prostoru citlivě vystavěla zpěvaččinu matku, která v začátcích její kariéru spíše brzdila, ale v pozdějších fázích života se stala Věře největší oporou. Zaujala také Julie Goetzová, která má cit pro ironickou zkratku, v níž ztvárňuje učitelku, svazačku či violistku.

Špinarka je podařená inscenace, osobně mám ale radši divočejší Dianiškovy kusy, ve kterých se více projevuje jeho smysl pro drastickou nadsázku.


Green Day´s American Idiot  Mít možnost vidět na divadelním festivalu „jukebox“ muzikál broadwayského střihu je věc neobvyklá. Ovšem muzikálový soubor plzeňského divadla je v posledních sezonách ve formě, takže proč ne.

Tradiční slabinou tohoto typu muzikálů bývá libreto, které se snaží napasovat do příběhu konkrétní písně tak, aby nevznikalo příliš mnoho oslích můstků. American Idiot se tomu vyhýbá nečekaným způsobem – libreto tu de facto neexistuje. Tvůrci využili toho, že punkrocková kapela Green Day své album American Idiot koncipovala jako příběh, zakomponovat tak bylo nutné jen několik málo skladeb přejatých odjinud.


Musím říct, že jsem si na tenhle neobvyklý koncept docela dlouho zvykal. Nakonec se ale dá v sérii písní vysledovat příběh trojice přátel, kteří se snaží uniknout z nezáživného stereotypu amerického maloměsta. Každý osud je jiný, všechny ale končí hlubokou deziluzí z „amerického snu“. Spíše než o příběh tady jde o vyjádření pocitů mladé generace na přelomu tisíciletí, trochu mi to připomnělo muzikál Hair, který byl podobnou generační výpovědí o éře hippies. I v něm hrály velkou roli drogy, byť v American Idiot jsou mnohem méně romantizované.

Celé představení je odehráno v angličtině, což je šťastný nápad, překlady známých songů jsou vždy problematické. Nejsem takový angličtinář, abych si dovolil posoudit, jak moc se hercům daří anglická výslovnost. Pěvecky jsou ovšem výteční, hýří energií. Krásné a charakterotvorné jsou i kostýmy, jejichž autorkou je Andrea Pavlovičová.

Když se člověk dokáže srovnat s tím, že je American Idiot tak trochu devadesátiminutovým koncertem hitů Green Day, může pro něj být tahle inscenace zážitkem.


D1 (pracovní název)  Dorazil jsem na představení na poslední chvíli, takže jsem seděl hodně vzadu. To v divácky nevstřícném prostoru Depo2015 znamenalo, že jsem neměl šanci vidět jakoukoliv jevištní akci, která se odehrávala při zemi (a že jí bylo docela dost). I to může být jeden z důvodů, proč mi představení D1 přišlo tak otravné.


Hlavní problémy ale vidím jinde. Netuším, jak moc je otázka stavby dálnice mezi Bratislavou a Košicemi pro Slováky palčivá. Ale materiál na celovečerní představení to není ani omylem. Potíž asi nebude v nepřenositelnosti textu, protože šlendrián a nesplněné sliby politiků ohledně dopravních staveb u nás známe více než dobře. A slovenské zkušenosti jsou skutečně dost podobné. Poetický text režiséra Lukáše Brutovského vtipně komentuje nejrůznější peripetie stavby i politiky obecně. Ze začátku to skutečně vypadá nadějně. Když je poprvé zmíněna draze zaplacená účast modelky Claudie Schiffer při zahájení stavby, je to vtipné. Člověk se zasměje i podruhé a potřetí, ovšem text se k různým situacím neustále cyklicky vrací a po čase to začne být opravdu úmorné. Nepomáhá ani zaobalení do metafor ani němá, pohybově pojatá intermezza.

Kdyby někdo námět zpracoval do dvacetiminutového satirického stand up výstupu, mohlo by to být vskutku zábavné. Ale natahovat to na 100 minut? To snad radši ne.

LUKÁŠ DUBSKÝ

29. ROČNÍK MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU DIVADLO (festivaldivadlo.cz)

foto: Martina Root, Braňo Konečný

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme