sobota 3. prosince 2022

Dubský: Ostravar (středa 30.11.)

Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy (Národní divadlo moravskoslezské)


Dramaturg Tomáš Vůjtek se regionálním tématům věnuje pravidelně, tentokrát se rozhodl dramatizovat román spisovatele Oty Filipa. Na pozadí divák sice sleduje (fiktivní) historii fotbalového klubu FC Slezská Ostrava, je to ale jen odrazový můstek k výpovědi o zhruba čtyřech dekádách české historie.


Robert Finta v hlavní roli vytváří antihrdinu, jenž vzdoruje osudu oportunismem a řada jeho kontroverzních rozhodnutí, kterými si zadá s nedemokratickým režimem, je motivována snahou jít tou nejjednodušší cestou. Inscenaci se celkem daří příblížit prostředí, v němž se mísí česká, polská, německá a židovská kultura a které je zdecimováno nacistickou i komunistickou zvůlí, autor dramatizace Vůjtek však byl bohužel sám sobě i dramaturgem a úplně neodhadl možnosti dané látky. Jen těžko se hledá opodstatnění, proč by inscenace měla trvat tři a půl hodiny. Množství motivů, témat a postav je na první pohled přehnané a tempo hodně pozvolné. Režisér Janusz Klimsza evidentně příliš nevěří jevištní zkratce, a tak je mnoho situací rozehráno doslovně a polopaticky, což stopáži rovněž příliš neprospívá. Podivné je také použití písní – v představení se objevují asi čtyři, přičemž především operetní song Cikánský baron působí, jako kdyby sem zabloudil z úplně jiné inscenace.

Vstup do festivalu tedy poněkud rozpačitý, ale je dobře, že festivalová dramaturgie zařadila tento předlouhý kus hned na začátek, kdy byl člověk ještě schopný ho bez problémů vnímat.

LUKÁŠ DUBSKÝ

foto Martin Kusyn
festivalové stránky zde

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme