středa 13. září 2023

Dubský: Maryša (Východočeské divadlo Pardubice)

Realistickému dramatu bratří Mrštíků sice dala režisérka Kasha Jandáčková výraznou vizuální podobu, na své ale také přijde i konzervativnější část publika, jelikož původnímu textu zůstává inscenace z velké části věrná. Škrty se dotkly hlavně zalidněnosti dramatu, a tak si v Pardubicích vystačí jen s devíti postavami (nepočítáme-li nepojmenované vesničany).


Největším zásahem je zdvojení titulní postavy. Maryšu před svatbou hraje Eliška Jechová jako mladou, naivní dívku, která prokáže překvapivou dávku tvrdohlavosti v boji o právo na rozhodování o vlastním životě. Vdaná Maryša je v podání Martiny Sikorové rezignovanou ženou, která nevidí jiné východisko ze své situace než zločin. Rozdělení postavy mezi dvě herečky dává smysl: zvýrazňuje proměnu, kterou hlavní hrdinka projde. Na druhou stranu jsou představitelky titulní role ochuzeny o možnost vytvořit kompaktní dramatický oblouk postavy. Celkově však tento stěžejní prvek působí dobrým dojmem, snad jen ve scéně, kde Vávra vyčítá své ženě návštěvu Francka ve mlýně, je poněkud matoucí, když mladá Maryša přebírá repliky škrtnuté postavy služky Rozáry. Pro diváka, který hru nezná, musí být dialog těžko pochopitelný.

Vávru ztvárnil Josef Láska (na roli jako třicátník nezvykle mladý) jako krutého člověka, který jedná spíše pudově, než že by byl nenápadným manipulátorem. Temně vyznívá neústupná Lízalka Jindry Janouškové, jako slaboch se projevuje Lízal Petra Dohnala.


Jandáčková akcentuje téma domácího násilí a nezájmu, s nímž na Maryšinu situaci reaguje okolí. Některé scény (Vávrův výbuch hněvu nebo jeho umírání) jsou vystavěny tak, aby sledování hyperbolizovaného násilí působilo až fyzicky nepříjemným dojmem. Naopak nepopisná scéna Jána Tereby lahodí oku, hlavním objektem jsou malovaná nebesa, v nichž zeje díra, jež může připomenout symbolické boží oko. Vykloubenou atmosféru dotváří naddimenzované kostýmy Petry Vlachynské i působivý light design Martina Špetlíka.

Režisérka se nezříká ani folklorních prvků. Povedená je v tomto ohledu scéna svatby, kde všichni slaví, zatímco Maryša si začíná s hrůzou uvědomovat, co ji čeká. Nářečí se naopak Jandáčková zbavila a postavy do něj přechází pouze ve scénách silné opilosti (ostatně alkohol jako katalyzátor necitelnosti a citové obhroublosti hraje v inscenaci důležitou úlohu).

LUKÁŠ DUBSKÝ


foto: Michal Hančovský
více informací zde

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme