Vosa (Slovácké divadlo Uherské Hradiště)
Opilí (Slovácké divadlo Uherské Hradiště)
Vosa Poslední festivalový den začal nepříjemnou komplikací – kvůli zdravotní indispozici jedné z hereček Slováckého divadla muselo být zrušeno dopolední představení Dürenmattových Fyziků. Organizátoři naštěstí pružně zareagovali a narychlo připravili náhradní představení na Malé scéně.
Žánr psychologického thrilleru je na divadle spíše neobvyklý, proto může být Vosa britské dramatičky Morgan Lloyd Malcolm divácky lákavým kusem. Snahou autorky bylo, aby divák během sledování představení neustále měnil úhel pohledu na obě ženské postavy a nebyl si nikdy jistý, komu vlastně fandit. Měl jsem však se hrou trochu podobný problém jako o den dříve se zlínskou Špínou – text působí hodně vykonstruovaně.
Asi nejzajímavější mi přišel začátek, kdy se bývalé kamarádky po dvaceti letech sejdou v kavárně a kdy dlouho není vůbec jasné, kam se bude děj ubírat, což vytváří příjemné napětí. Účinnost zvyšuje i to, že režisér Lukáš Kopecký zasadil úvodní scénu do hlediště mezi diváky, kteří sedí u podobných stolků jako postavy.
Po přesunu na jeviště napětí opadá, rozjíždí se konverzačka na téma násilí, šikany a šrámů, které si v sobě člověk nese celý život. Je to také souboj dvou odlišných přístupů k životu, jež souvisí se sociálním postavením – na jedné straně upjatá a distingovaně působící Heather (Tereza Novotná), proti ní živelná a vulgární Carla (Petra Staňková).
Vosa je taková divadelní jednohubka, zabaví, ale za pár dní si na ni člověk nevzpomene.
Opilí Večerní představení se nakonec podařilo odehrát podle plánu, což bylo jedině dobře, inscenace režisérky Anny Davidové splnila průpovídku „to nejlepší na konec“. Opilí Ivana Vyrypajeva nejsou žádnou novinkou, hráli se všude po Evropě, přesto je jejich uvedení v malém oblastním divadle docela odvážná věc. Vyrypajev publikum nehladí po srsti, předkládá sled scén, kde se filozofické promluvy mísí s opileckým drmolením, vzletná slova střídají vulgarismy, humor přechází v zoufalství a celek je interpretačně velmi náročný. Konfrontovat konzervativní publikum s moderním pojetím divadla je něco, co by mělo být samozřejmostí, byť na sebe divadlo může přivolat divácký hněv, jako se to dle slov inscenačního týmu stalo v tomto případě.
Vyrypajevovu hru je potřeba výrazně stylizovat už kvůli základní premise, že všechny postavy na jevišti jsou výrazně posilněné alkoholem. Režisérka Opilé pojala jako vyhrocenou grotesku, na což je nutné si zpočátku zvyknout. Groteskní přehrávání opileckého stavu na mě nejprve působilo rušivě, postupem času ale tato stylizace vycházela stále lépe a některé scény vyzněly vskutku působivě. Emocionálním vrcholem je kázání sebevědomého Lawrence (Pavel Šupina) a následná hromadná scéna, v níž se všechny postavy kloužou po vodou politém povrchu. Přišlo mi, že v ten moment se všechny roviny hry úspěšně propojily, skepsi doplnila naděje a pocit, že vše podstatné již bylo řečeno.
Inscenace bohužel v tento moment nekončí, ale pokračuje ještě další ztišenou scénou, která sice není špatně zahraná či myšlenkyprostá, ale už jí chybí předchozí energie, takže už působí spíš jako dovětek.
LUKÁŠ DUBSKÝ
více informací zde a zde
foto web Slaváckého divadla
Asi nejzajímavější mi přišel začátek, kdy se bývalé kamarádky po dvaceti letech sejdou v kavárně a kdy dlouho není vůbec jasné, kam se bude děj ubírat, což vytváří příjemné napětí. Účinnost zvyšuje i to, že režisér Lukáš Kopecký zasadil úvodní scénu do hlediště mezi diváky, kteří sedí u podobných stolků jako postavy.
Po přesunu na jeviště napětí opadá, rozjíždí se konverzačka na téma násilí, šikany a šrámů, které si v sobě člověk nese celý život. Je to také souboj dvou odlišných přístupů k životu, jež souvisí se sociálním postavením – na jedné straně upjatá a distingovaně působící Heather (Tereza Novotná), proti ní živelná a vulgární Carla (Petra Staňková).
Vosa je taková divadelní jednohubka, zabaví, ale za pár dní si na ni člověk nevzpomene.
Opilí Večerní představení se nakonec podařilo odehrát podle plánu, což bylo jedině dobře, inscenace režisérky Anny Davidové splnila průpovídku „to nejlepší na konec“. Opilí Ivana Vyrypajeva nejsou žádnou novinkou, hráli se všude po Evropě, přesto je jejich uvedení v malém oblastním divadle docela odvážná věc. Vyrypajev publikum nehladí po srsti, předkládá sled scén, kde se filozofické promluvy mísí s opileckým drmolením, vzletná slova střídají vulgarismy, humor přechází v zoufalství a celek je interpretačně velmi náročný. Konfrontovat konzervativní publikum s moderním pojetím divadla je něco, co by mělo být samozřejmostí, byť na sebe divadlo může přivolat divácký hněv, jako se to dle slov inscenačního týmu stalo v tomto případě.
Vyrypajevovu hru je potřeba výrazně stylizovat už kvůli základní premise, že všechny postavy na jevišti jsou výrazně posilněné alkoholem. Režisérka Opilé pojala jako vyhrocenou grotesku, na což je nutné si zpočátku zvyknout. Groteskní přehrávání opileckého stavu na mě nejprve působilo rušivě, postupem času ale tato stylizace vycházela stále lépe a některé scény vyzněly vskutku působivě. Emocionálním vrcholem je kázání sebevědomého Lawrence (Pavel Šupina) a následná hromadná scéna, v níž se všechny postavy kloužou po vodou politém povrchu. Přišlo mi, že v ten moment se všechny roviny hry úspěšně propojily, skepsi doplnila naděje a pocit, že vše podstatné již bylo řečeno.
Inscenace bohužel v tento moment nekončí, ale pokračuje ještě další ztišenou scénou, která sice není špatně zahraná či myšlenkyprostá, ale už jí chybí předchozí energie, takže už působí spíš jako dovětek.
LUKÁŠ DUBSKÝ
více informací zde a zde
foto web Slaváckého divadla
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme