Voska: Frankenstein (MDP Komedie)

Prostě Frankenstein, asi

Je to kuriózní situace – k inscenaci Frankenstein, novince repertoáru Městských divadel pražských, asi těžko směřovat konkrétnější zásadní výtku. Přesně dle anotace na webových stránkách v sobě snoubí divadelní a filmový jazyk, četným použitým předmětům jsou dodávány nevídané významy a dvojhlavá kapela je rovněž na svých místech.

Dokonce to i začíná dost slibně, ocitáme se na svatbě Viktora Frankensteina (Dan Kranich) s jeho snoubenkou Elizabetou (Karin Bílíková), kde s jemným nadhledem sledujeme rozverné přípravy na obřad. Následuje povedená scéna hry novomanželského kvízu, v jehož rámci mají Viktor s Elizabetou pomocí zvedání bot (pánské/dámské) prozrazovat, zda on či ona více odpovídá tvrzením jako „kdo se snadněji urazí“ nebo „kdo dal komu první polibek“. Veselá svatební zábava postupně tuhne, když přicházejí naléhavější otázky typu „kdo bude lepší rodič“ či „kdo bude první litovat, že si pořídil dítě“.

Jenomže pak inscenace z mně nepochopitelných důvodů zatáhne za záchrannou brzdu a míří cestou smrtelně vážného převyprávění románu Mary Shelleyové, jenž slouží jako hlavní inspirační zdroj inscenace. Ano, docela hezky se tu používá live cinema, na jevišti vidíme otevřený oheň, houslistka Markéta Labusová s klavíristou Janem Pudlákem skoro neopouští hrací prostor a díky promyšleným zvukovým efektům dojde i na příjemně strašidelnou scénu vzbuzující dojem, že Frankensteinem stvořený netvor (Jan Strýček) se plíží přímo prostorem Divadla Komedie.

Ovšem přes všechnu vizuální podmanivost se najednou ztrácí jasnější zdůvodnění, proč že se MDP a režisér Jakub Maksymov rozhodli Frankensteina inscenovat. Tvůrčí tým se pak víceméně soustředí na postavu nešťastného netvora, kterého Strýček sice podává s veškerou technickou precizností v oblasti řeči a pohybu, avšak inscenace mu nedovoluje vykročit z přísně neživotné stylizace hraničící s unylostí. Taková atmosféra ostatně postupem večera pohltí celé představení.

Úhrnem po sobě Maksymovova inscenace zanechává dojem, že je v ní takřka všechno na svém místě a celý tvůrčí tým odvedl přesně takovou práci, která od něj byla očekávána. Proč bych se ale neměl spokojit jen s Shelleyové románem – či ještě spíše výcucem z něj pro čtenářský deník – a vyrazit na jeho zpracování do Komedie? Odpověď mi nový titul Městských divadel pražských bohužel nedal.

VOJTĚCH VOSKA

více informací zde
foto Patrik Borecký