Mikulka: Letní Letná 2024 (Cirk Le Roux - Entre Chiens et Louves)

Cirque le Roux hostoval na Letní Letné už potřetí (o tom z roku 2021 jsem psal tady), a potřetí by se o jejich produkci dalo napsat v podstatě totéž: vynikající artisté, velmi průměrní herci, víceméně absentující režie (vzdor tomu, že program tuto funkci zmiňuje). Výsledkem je nesourodá skrumáž nepřesvědčivých a od nikud nikam vedoucích pokusů o činohru či tanec, prokládaných podstatně povedenějšími, místy až skvělými artistickými čísly.

Inscenace Entre Chiens et Louves začne jako horor, když se jednomu z hrdinů zjeví tajemná dívka a předá mu deník, pak se vše překlopí do vztahových peripetií mezi třemi dvojicemi z různých století (možná snových, ale je to víceméně jedno), jedna z dívek se vytrvale dožaduje toho že chce jít na ples, pak se chvíli jakýsi neurčitý ples odehrává - a zhruba ve dvou třetinách večera všechno tohle bez zjevného důvodu vyšumí do ztracena. Symptomatické je i to, že podobně roztříštěným a neujasněným dojmem působí také hudební doprovod, kombinující reprodukované popové nahrávky se zpěvem a cappella i vážnou hudbou, kterou náladotvorně provozuje trio hudebníků (klavír-housle-kontrabas) přímo na scéně.

Odmyslíme-li si pokusy o činohru, zůstanou poněkud nezáživné taneční vsuvky a již zmíněná výborná pozemní akrobacie, které ovšem bylo o něco méně než minule (pokud mne tedy nešálí vzpomínkový optimismus). V každém případě: je skvělé, že například téměř obligátní třístupňové pyramidy zde nejsou cílem, ale východiskem dalších komplikovaných a efektních triků. Efektní bylo i pozadí, na kterém se to celé odehrávalo. Mohutné průčelí domu, na něž se dalo promítat a ze kterého se postupně vyklápěly různé balkónky a římsy, po nichž bylo možné šplhat, respektive touto cestou vznikaly komorní hrací prostory. A ve zmíněném kolektivním finále dokonce účinkující proměnili hlavní horizontální římsu v obrovskou otočnou konstrukci (na způsob větrného mlýna) na níž pak společně předváděli akrobatická čísla.

Celkově to byl zážitek dosti rozporuplný a vzdor pár silným momentům poněkud rozvleklý. Proč se tahle skupina tak vyrtvale vrhá do činohry, pro níž evidentně nemá moc velké dispozice, mi tudíž vrtá hlavou ještě víc než před třemi lety. Nebo proč si Le Roux alespoň neseženou někoho, kdo by byl mocen postavit inscenaci, která by dokázala využít toho, v čem jsou silní a přitom přinejmenším v základních obrysech držela pohromadě?

více zde
foto web LL
O Letní Letné budu psát do SADu 5/2024