Dubský: Festival Divadlo (sobota 14.9.)

Červený balónek (Naivní divadlo Liberec)
Střípky ženy (Divadlo Petra Bezruče)
Pes na cestě (Slovenské národní divadlo, Bratislava)

 
Červený balónek Dětská představení na festivalech obvykle nevyhledávám, ale uherskohradišťskou Lásku, vzdor a smrt jsem viděl už na lednovém Zarázu, a tak jsem se vypravil na Červený balónek Naivního divadla Liberec. A zjistil jsem, že i takové představení pro děti od tří let mě může zaujmout. 

Vyprávění o potřebě přátelství nevyniká žádnými velkými jevištními kouzly, ale uvolněnou atmosférou a hravostí s níž herci zas a znovu přetváří malinké otočné jeviště tvořící kulisu města, v němž se příběh odehrává. Inscenace si vystačí s minimem slov, přitom dokáže být vtipná, hlavně scéna, v níž se hlavní hrdina snaží přesvědčit maminku, aby mu povolila domácí zvíře mě upřímně pobavila.


Střípky ženy Ostravská inscenace začíná netradiční první polovinou, v níž diváci na plátně sledují předtočenou scénu domácího porodu. Nadužívání filmových projekcí se mi většinou docela příčí, ale zde musím uznat, že dává smysl, jelikož čistě divadelními prostředky by šlo dosáhnout takové míry autenticity jen těžko. Filmová část točená v jednom dlouhém záběru se navíc vyznačuje precizním a do detailu propracovaným herectvím všech zúčastněných – Alexandry Palatínusové a Mariána Chalányho v rolích manželů i Barbory Křupkové v úloze porodní asistentky.

Druhá část už je klasickou činohrou zachycující rodinnou večeři, během níž se vyjevují minulé křivdy i současné problémy, z nichž pochopitelně dominuje úmrtí novorozence, jehož byli diváci svědky v prvé části. Režisér Jan Holec pojal inscenaci v hyperrealistickém duchu, a tak se postupně z jeviště, které diváci obklopují ze dvou stran, line vůně pečené kachny, která kontrastuje s mrazivou atmosférou mezi účastníky této hostiny.

Je to v první řadě rodinné drama, autorka Kata Wéber zdařile vykresluje především komplikovaný vztah ztrápené Maji s matkou (Kateřina Krejčí), ale i mladší sestrou (Magdaléna Holcová). Gradace toxických vztahů tu ovšem není tak výrazná a hnaná do extrémů, jako tomu bývá třeba v hrách Martina McDonagha či Tracyho Lettse, které mohou Střípky ženy lehce připomenout. Vedle rodinných vztahů jsou zde naťuknuta i další témata, ale třeba politická rovina působí nepřesvědčivě, sympatie mladšího páru ke krajní pravici je letmo zmíněna, ale výrazněji se s touto linkou nepracuje.

Herecky dominuje ženské kvarteto, obě mužské postavy jsou dosti necharismatické, což je ale evidentně zakódováno už ve hře samotné.


Pes na cestě První setkání režiséra Dušana D. Pařízka se slovenským divadlem má poněkud kontroverzní nádech. V adaptaci knihy Pavla Vilikovského si bere na paškál slovenskou náturu, kterou nahlíží z mnoha úhlů pohledu. Text vtipně pracuje se stereotypy, ale upozorňuje i na nebezpečí falešného nacionalismu. Slovenské vnímání vlastního národa zařazuje do středoevropského kontextu, kdy přináší srovnání hlavně s pohledem rakouským. Hodně se tu pracuje s aluzemi na enfant terrible rakouské literatury Thomase Bernharda a částečně i Petera Handkeho. Rozsáhlé textové plochy nedělají čtveřici herců problém, daří se jim dobře kombinovat expresi s ironickým nadhledem.

Mohlo by se zdát, že jde o téma rezonující hlavně na domácí půdě, ale mnohé z vyřčeného by šlo stejně dobře říct i o Češích. Síla inscenace tkví rovněž ve společenské atmosféře, v níž vznikla. Na její potřebnost ukazuje i fakt zmíněný na besedě po představení – jedná se o nejprodávanější inscenaci ze současného repertoáru Slovenského národního divadla. Přitom jde o intelektuálně náročný tvar, u něhož by člověk rozhodně nehledal divácký potenciál jako třeba u bulvárních komedií. O vážnosti situace, v níž nyní umělci na Slovensku musí tvořit, svědčí i to, že po každém představení následuje četba prohlášení upozorňujícího na stávkovou pohotovost divadelníků, která je reakcí na kroky ministryně kultury.

Zatímco obsahově je inscenace značně třeskutá, její scénické řešení už mi tak invenční nepřišlo. Pařízek sází na postupy, které jsou už jakýmsi jeho trademarkem. Takže ano, dojde i na meotary a demolici části scény…

LUKÁŠ DUBSKÝ

festivalové stránky zde
foto web festivalu Divadlo