Voska: Perplex (Činoherní studio Ústí nad Labem)

Ani v obýváku už není bezpečno

Když ústecké Činoherní studio inzeruje, že jeho nový titul je komedií, už trochu zpozorním. Hanzelkazikmund (zde jsou lvi) i Jídelní vůz, který se dokonce – pro mne zcela paradoxně – stal komedií roku na Grand Festivalu smíchu, jsou mnohem silnější ve vážnějších polohách. Nejnovější přírůstek do této řady, Perplex v režii uměleckého šéfa Davida Šiktance, však má oboje: potměšile rozpustilou i aktuálně vážnou tvář. A obě mu sluší.

Neustále zaměňování identit ve výchozí Mayenburgově hře bere režisér jako svižný komediální základ. Na něj pak přistavuje ještě úvahy účinkujících o jejich povolání, čímž inscenaci dostává do pozice pozoruhodného sourozence o pár měsíců staršího titulu Insomnie (psali jsme o něm zde). V něm se problematice vyhoření a neúnosného přetížení lidí pracujících v kultuře věnoval navážno, jen s občasnými odlehčujícími uchechtnutími. V Perplexu je toto téma podáno s výrazně humorným nadhledem, utkví zejména sebedojímavý monolog Jiřího Černého, jakoby nevzrušeně rekapitulující všechny hercovy úspěchy, nebo závěrečné bourání scény s diskuzí o (ne)přítomnosti režiséra na zkouškách.

Temnější pól je v Šiktancově inscenaci přítomný neustále, i když většinou vlastně celkem nenápadně. Výrazněji se přihlásí o slovo hlavně ke konci, kdy se na televizní obrazovce, jež je součástí zadní stěny, objevují záběry z aktuálních válek na Ukrajině i Blízkém východě. Ve spojení s monologem Andrey Uhlík Bereckové inscenace rozvíjí do té doby spíše implicitní motiv světa, v němž už není možné věřit naprosto ničemu – ani tomu, co člověk vidí na vlastní oči. Doposud velice zábavné přepínání čtyř účinkujících mezi postavami a příslušnými kostýmy tak najednou získává nahořklejší pachuť coby metafora oné paranoidnosti současné doby.

Do žádných mravokárných pouček však Šiktancův Perplex naštěstí nesklouzává. Raději se na takové nastavení světa dívá se smíchem; klidně i drsným, černohumorným, cynickým. Sedí to skvěle a společně s Hábovou Školou žen se tak stává jednou z nejvtipnějších inscenací současného repertoáru Činoherního studia.

VOJTĚCH VOSKA

více o inscenaci zde
foto Martin Špelda