Voska: Yakamoz (Hochschule der Künste Bern - PDFNJ 2025)

Prostě dva Turci, co spolu mluví

Takto lapidárně shrnul herec Ali Kandaş inscenaci Yakamoz, kterou společně s kolegou Onurem Kurtulmuşem představil pražskému publiku v Divadle DISK. A v této větě asi nevědomky shrnul zásadní přednost i úskalí celého počinu.

Oběma pánům z bernské Hochschule der Künste totiž nelze upřít bezprostřednost a autenticitu, se kterou svůj dialog rozehrávají – nebo, přesněji řečeno, zkrátka vedou. Jejich titul se sice zaobírá nástrahami každodenního života Švýcarů tureckého původu, nehraje si ale na žádnou hlubokomyslnou sociologickou sondu. Dva kamarádi prostě připravují grilovačku a u toho si uvolněně povídají, divákům a divačkám je u vchodu do sálu rozdán čaj, ke konci představení se podávají turecké grilované i studené speciality, jednoduše pohoda.

Tedy: snaha o pohodu, které bohužel výrazně škodí zachované dělení prostoru na jeviště a hlediště. Místo aby se inscenace odehrávala v nějakém „komunitnějším“ uspořádání, jež by mohlo plnit úlohu bezbolestného icebreakeru, účinkující se raději obracejí s rozličnými otázkami do poněkud tuhého publika na tradiční elevaci a pokoušejí se ho roztleskávat. (Mimochodem, nebylo příliš domyšlené dělat zrovna tohle pouhých pár minut potom, co všichni obdrželi kelímky s horkým čajem.)

Různé vztahování se ke stereotypům souvisejícím s trablemi těch, kteří jsou ve Švýcarsku považováni za Turky a v Turecku za Švýcary, bylo podle očekávání někdy docela vtipné, jindy tolik ne a někdy vyloženě sporné. Například když se herci pustili do dlouhého dialogu o krádeži v supermarketu, během něhož problematičnost tohoto činu bagatelizovali a řešili spíš způsob provedení. Ale třeba to byl nějaký specifický metahumor, ostatně ani na diskuzi po představení se nad tímto bodem nikdo nepozastavil, ba dokonce jedna z divaček se zcela bezelstně podělila o svou zkušenost, že když ona byla ve Švýcarsku, kradla tam též. To víte, je tam draho…

VOJTĚCH VOSKA

festivalový program zde

foto Ben Zurbriggen