Dubský: Zaráz 2026 (úterý 6.1.)

Nora - Městské divadlo Zlín
Sen noci svatojánské - Slovácké divadlo Uherské Hradiště

Sen noci svatojánské patří k nejčastěji uváděným Shakespearovým komediím, v Uherském Hradišti ho režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová připravila jako efektní show o různých podobách lásky. Akcentuje téma povrchnosti, zřetelnější výklad ovšem inscenaci schází.

Výprava Lenky Hollé sice nabízí výrazné výtvarné gesto, v jádru je ale problematická: bizarní kostýmy lehce evokují devadesátkový styl, větší charakterotvornost však nenabízejí. Navíc se s jejich pomocí příliš nedaří oddělit jednotlivé roviny hry, takže se vizuální styl snového světa pohádkových bytostí moc neliší od kostýmů Athéňanů.

Pojetí některých postav je těžko rozklíčovatelné (netuším třeba, proč je Oberon pojat jako mafián či vekslák). Dějová linka řemeslníků secvičujících představení o Pyramovi a Thisbě mě na téhle hře irituje skoro vždy, u inscenace Slováckého divadla tomu nebylo jinak.

Nejlépe tak vychází příběhová linka mladých milenců; se svými hereckými úkoly se velmi dobře vypořádali především Pavel Šupina (Demetrius) a Kateřina Michejdová (Helena). Velkým pozitivem je pojetí Puka, jenž je skvělou (nejen) pohybovou kreací talentované Kláry Ondrůškové, která ho pojala jako takového skřítka s ADHD.

 

Nora Inscenace režiséra Zdeňka Duška je v programu definována žánrem sitcomu, což je zřetelné jen v některých okamžicích (například Nořin vstup na scénu, polštářová bitva mezi Krogstadem a Kristinou), nicméně je znát, že se tvůrčí tým snažil akcentovat komické momenty Ibsenovy hry. Díky tomu se jeví tříhodinová stopáž jako únosná, byť si dovedu představit, že výraznější krácení by tempu prospělo.

Režisér má pochopení pro všechny postavy, nikoho nemodeluje jako prvoplánového záporáka, i když u Helmera se to nabízí a bývá tak často interpretován. Marek Příkazký ho ovšem ztvárnil spíše jako slabocha, který je vůči své ženě přehnaně blahosklonný a pečovatelský. Chová se k ní jako k dítěti či spíše jako ke své trofeji, jak naznačuje scénické řešení, v němž jsou stěny pokryty různými loveckými trofejemi (parohy či zebří hlavou) a středu pokoje vévodí velký obraz se stylizovaným Nořiným portrétem. Helmer si ovšem své chování neuvědomuje, spíše jen opakuje zažité vzorce, a na konci mu člověk věří, že vůbec netuší, proč ho manželka opouští.

Nora Markéty Holcmanové žije ve lži, stále se snaží udržovat iluzi rodinného štěstí, náznaky toxicity vztahu si odmítá připouštět. Až náročná situace, do níž se vinou vlastní nerozvážnosti dostala, jí strhne klapky z očí a dodá jí sílu učinit rozhodnutí, kterým započne cestu za svobodou. Velice podařený je závěr, v němž Nora opouští svůj „domeček pro panenky“ demonstrativně přímo prostředkem hlediště.

Ačkoliv režisér hru nijak významně nemodernizoval, vyznívá jeho inscenace aktuálně a má šanci oslovit i současného diváka.

LUKÁŠ DUBSKÝ

festivalový program zde (Zlín) a zde (Uherské Hradiště)