Vůjtek, respektive Aréna zkusili zkombinovat dokumentární hru o procesu se Slánským s groteskním kabaretem a vyšlo jim to docela dobře.
Ani ne tak zásluhou kvazidokumentárního zopakování obecně známých faktů, důležité je, že se vlastně nehrálo ani o Slánském, ale o jeho ženě. Třeba o tom, jak se jí ve vězení, ve vyhnanství nebo dokonce i po podpisu Charty nezadržitelně rozzáří oči, kdykoli může vyslovit sladká slova Strana nebo Socialismus nebo Spravedlnost. Ne že by to Vůjtek přímo říkal, ale připomnělo mi to, že mám posledních pár let pořád větší a větší strach právě z těch hodných lidí, kteří pro nás pro všechny chtějí jen to nejlepší a přitom jim tak krásně a nezdolně září oči.
Recenze vyšla v Lidových novinách v úterý 30.11.
Ani ne tak zásluhou kvazidokumentárního zopakování obecně známých faktů, důležité je, že se vlastně nehrálo ani o Slánském, ale o jeho ženě. Třeba o tom, jak se jí ve vězení, ve vyhnanství nebo dokonce i po podpisu Charty nezadržitelně rozzáří oči, kdykoli může vyslovit sladká slova Strana nebo Socialismus nebo Spravedlnost. Ne že by to Vůjtek přímo říkal, ale připomnělo mi to, že mám posledních pár let pořád větší a větší strach právě z těch hodných lidí, kteří pro nás pro všechny chtějí jen to nejlepší a přitom jim tak krásně a nezdolně září oči.
Recenze vyšla v Lidových novinách v úterý 30.11.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme