Mikulka: Anna Karenina (Reduta Brno)

Hezky vymyšlená stylizace v první polovině, při které se do zdánlivě banálně a parodicky aktualizované legrácky prolamují temnější tóny. Na domácí poměry velmi přesní herci, kteří dokážou zvolenou stylizaci uhrát s potřebnou nadsázkou, ale přitom bez zbytečných ornamentů. Před přestávkou dokonce i inteligentně použité mikrofony (když už je tedy používání mikrofonů v činohře povinné).

Jenže taky mnohem méně inteligentně (a úměrně tomu mnohem hojněji) používané mikrofony po přestávce. Spousta rádobyprovokativních přepjatostí, při kterých se hraje víc na efekt, než na co jiného. Okatá snaha dát divákům po přestávce najevo, že přes všechnu legraci sledují zatraceně vážný kousek.

Výborná Tereza Vilišová, která po celou dobu udrží Annu na hraně mezi ironickým shazováním a vážností. Protivně melodramatické finále první poloviny a potom i celého představení.

Krátce a stručně: Špinarova Anna Karenina je snad nejrozporuplnější inscenace, kterou jsem letos viděl.