Filmař, hudebník a divadelník Petr Marek vytváří s příležitostně sestaveným souborem Láhor / Soundsystem na poloimprovizovaných základech (s předem domluveným bodovým scénářem) již několik let, rok co rok, novou inscenaci. Zkouší velmi málo (či dokonce vůbec), zahraje ji většinou jen párkrát, samotná představení vyjdou někdy lépe, někdy hůř (jak už to u tohoto typu produkcí bývá) - a přesto, celkově vzato: jde o fascinující počínání. Marek a spol. dokážou předvést nosný příběh na současné téma, dokážou přesně postihnout prostředí (i figury s ním související), zkrátka: dokážou zahrát regulérní současné české drama, kterých jinak člověk v divadle za sezonu napočítá na prstech jedné ruky.
V inscenaci Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď? Láhor tímto způsobem předvádí příběh strůjců listopadové revoluce na moravském maloměstě; na skupině bývalých gymnaziálních spolužáků, scházejících se na abiturientském srazu někdy během prvých dnů po 17. listopadu, velice autenticky zachycuje dobové typy mladých lidí (vekslák, metalista, folkař, svazák, nonkonformní intelektuál apod.) a, prostřednictvím "vhledů" do budoucnosti, postihuje složitost osudů těchto osob (tak či onak si již zavdavších s komunistickým režimem) a vůbec nejednoznačnost a rozporuplnost současné doby. Je to zábavné, je to chytré - je to přesné.
Mám s touto (a nejen s touto) inscenací Láhor / Soundsystemu pouze dva problémy: není to divadlo - je to divadelní sitcom. A: dokáže vůbec takovou práci ocenit někdo jiný než příslušník stejné (či starší) generace jako je Petr Marek (a jako jsem i já)?
V inscenaci Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď? Láhor tímto způsobem předvádí příběh strůjců listopadové revoluce na moravském maloměstě; na skupině bývalých gymnaziálních spolužáků, scházejících se na abiturientském srazu někdy během prvých dnů po 17. listopadu, velice autenticky zachycuje dobové typy mladých lidí (vekslák, metalista, folkař, svazák, nonkonformní intelektuál apod.) a, prostřednictvím "vhledů" do budoucnosti, postihuje složitost osudů těchto osob (tak či onak si již zavdavších s komunistickým režimem) a vůbec nejednoznačnost a rozporuplnost současné doby. Je to zábavné, je to chytré - je to přesné.
Mám s touto (a nejen s touto) inscenací Láhor / Soundsystemu pouze dva problémy: není to divadlo - je to divadelní sitcom. A: dokáže vůbec takovou práci ocenit někdo jiný než příslušník stejné (či starší) generace jako je Petr Marek (a jako jsem i já)?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme