1. Příspěvek do diskuse od oponenta studie "Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě" Karla Krále
Tak mě napadlo, že když Marie Reslová, kolegyně oponentka "Návrhu systémové optimalizace pražské divadelní sítě", zveřejnila svůj názor (Začíná bitva o dotovaná pražská divadla), mohu vyvěsit i já svůj první komentář k témuž, adresován byl Ondřejovi Černému a poslán i oponentům. Zde je:
Milý Ondřeji,
dřív než začnu spisovat svůj komentář k otázkám, poskytnutým k tzv. konceptu veřejné diskuze, dovol obecnější poznámku.
Vypracování studie „Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě“ naráží podle mého soudu na dva problémy.
První je otázka, co vlastně očekává Hl. město Praha. Bohumil Nekolný asi trefně soudí, že mluvit o transformaci je matoucí, že jde ve skutečnosti o redukci. Ale redukci čeho?
Chce město snížit počet příspěvkových organizací (neřku-li je všechny proměnit v jiné právní subjekty), nebo chce ubrat z financí vynakládaných na kulturu, respektive divadlo?
Platí-li ti druhé, může se stát, že si Město z návrhu vybere jen to, co mu poslouží za alibi, což by asi autorům studie nebylo milé.
Osobně však mám dojem, že Praha ve skutečnosti nemá ve svých záměrech jasno. Nápovědou je vypsání konkurzů na ředitele v Divadel Na zábradlí a pod Palmovkou. Buď chce Město získat nové ředitele pro tyhle dvě příspěvkové organizace, nebo chce pokračovat v „transformaci“, tedy v proměně příspěvkových organizací v jinou právní formu. Kdyby platilo obojí, tak by nový ředitel byl jen trapnou figurkou, jejíž aktivita je omezena na přípravu organizace k proměně ze současné do nové právní subjektivity. Ta změna subjektivity totiž velmi pravděpodobně znamená i nové vybírání ředitele, o kterém pak už místo Města asi bude rozhodovat správní rada nové instituce. Vyhlášení konkurzů na ony dva ředitele zpochybňuje i skutečný zájem města o „systémovou optimalizaci“. Kdyby o ní opravdu zájem mělo, tak by „optimalizace“ musela konkurzům předcházet a ne naopak.
Z toho všeho vyplývá, že by Město mělo rychle zpřesnit své zadání.
Druhá je otázka, v čem tkví skutečný problém českého, tedy pražského divadelnictví, co by tedy opravdu mělo být optimalizováno.
Včerejší diskuze mohla vytvořit dojem, že tu existují jakési dvě antagonistické síly, na jedné straně v příspěvkových divadlech působící praktici, na druhé politiky najmutí teoretici, kteří jim jdou po krku. Ve skutečnosti se ten „boj“ odehrává mezi praktiky, jejichž počet, jakož i počet souborů a inscenací mohutně roste, zatímco peněz a diváků je víceméně stále stejně.
První oblast, kde se ta disproporce projevila, byla bulvární, zejména muzikálová divadla. Ta po roce 1989 začala vznikat na komerční bázi a první produkce skutečně prosperovaly. Značný přírůstek takových scén, na něž se už nedostávalo diváků, ale vedl k ekonomickým potížím: a divadla tohoto typu začala usilovat o podporu z veřejných prostředků. Některým z nich se jí bohužel i dostalo. Což byla chyba: nikoho by myslím ani nenapadlo dávat z veřejných prostředků finanční podporu nakladateli na vydávání bulvární literatury, i když i u ní lze argumentovat tím, že právě tohle lidi čtou rádi (k čemuž „na okraj“ dodávám, že brát jako relevantní hlas do diskuse o „optimalizaci“ názory diváků, považuji za scestné) .
Tento „boj“ o diváky a peníze se postupně rozšiřuje do veškerého pražského, respektive českého divadla. Na krizové situaci se podepisuje leckdo. Např. školství tím, že je podpora školám vypočítávána podle počtu studentů, čímž se „navádějí“ školy k tomu, aby na nich studovalo a absolvovalo řádově několikanásobně víc lidí, než kolik jich může najít uplatnění. A samozřejmě vadí i fakt, že politici na všech úrovních správy nechtěli či nedokázali zavést pravidla pro „řízení“ svých divadel a pro distribuci peněz. Ne, že by neměli podle čeho to udělat. I připravovaný Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě bude variací dávno připravených modelů. Ty měly být už léta uvedeny do praxe. A to i proto, aby se nemusely řešit zcela základní problémy, ale ty, které souvisejí s hrozbou, že se české divadlo takříkajíc zadusí vlastní vahou.
Tím se „volným pádem“ dostávám ke stejnému závěru jako napoprvé: Město by podle mého soudu mělo rychle zpřesnit své zadání.
Karel Král, šéfredaktor časopisu Svět a divadlo
V Praze dne 20. prosince 2012
Tak mě napadlo, že když Marie Reslová, kolegyně oponentka "Návrhu systémové optimalizace pražské divadelní sítě", zveřejnila svůj názor (Začíná bitva o dotovaná pražská divadla), mohu vyvěsit i já svůj první komentář k témuž, adresován byl Ondřejovi Černému a poslán i oponentům. Zde je:
Milý Ondřeji,
dřív než začnu spisovat svůj komentář k otázkám, poskytnutým k tzv. konceptu veřejné diskuze, dovol obecnější poznámku.
Vypracování studie „Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě“ naráží podle mého soudu na dva problémy.
První je otázka, co vlastně očekává Hl. město Praha. Bohumil Nekolný asi trefně soudí, že mluvit o transformaci je matoucí, že jde ve skutečnosti o redukci. Ale redukci čeho?
Chce město snížit počet příspěvkových organizací (neřku-li je všechny proměnit v jiné právní subjekty), nebo chce ubrat z financí vynakládaných na kulturu, respektive divadlo?
Platí-li ti druhé, může se stát, že si Město z návrhu vybere jen to, co mu poslouží za alibi, což by asi autorům studie nebylo milé.
Osobně však mám dojem, že Praha ve skutečnosti nemá ve svých záměrech jasno. Nápovědou je vypsání konkurzů na ředitele v Divadel Na zábradlí a pod Palmovkou. Buď chce Město získat nové ředitele pro tyhle dvě příspěvkové organizace, nebo chce pokračovat v „transformaci“, tedy v proměně příspěvkových organizací v jinou právní formu. Kdyby platilo obojí, tak by nový ředitel byl jen trapnou figurkou, jejíž aktivita je omezena na přípravu organizace k proměně ze současné do nové právní subjektivity. Ta změna subjektivity totiž velmi pravděpodobně znamená i nové vybírání ředitele, o kterém pak už místo Města asi bude rozhodovat správní rada nové instituce. Vyhlášení konkurzů na ony dva ředitele zpochybňuje i skutečný zájem města o „systémovou optimalizaci“. Kdyby o ní opravdu zájem mělo, tak by „optimalizace“ musela konkurzům předcházet a ne naopak.
Z toho všeho vyplývá, že by Město mělo rychle zpřesnit své zadání.
Druhá je otázka, v čem tkví skutečný problém českého, tedy pražského divadelnictví, co by tedy opravdu mělo být optimalizováno.
Včerejší diskuze mohla vytvořit dojem, že tu existují jakési dvě antagonistické síly, na jedné straně v příspěvkových divadlech působící praktici, na druhé politiky najmutí teoretici, kteří jim jdou po krku. Ve skutečnosti se ten „boj“ odehrává mezi praktiky, jejichž počet, jakož i počet souborů a inscenací mohutně roste, zatímco peněz a diváků je víceméně stále stejně.
První oblast, kde se ta disproporce projevila, byla bulvární, zejména muzikálová divadla. Ta po roce 1989 začala vznikat na komerční bázi a první produkce skutečně prosperovaly. Značný přírůstek takových scén, na něž se už nedostávalo diváků, ale vedl k ekonomickým potížím: a divadla tohoto typu začala usilovat o podporu z veřejných prostředků. Některým z nich se jí bohužel i dostalo. Což byla chyba: nikoho by myslím ani nenapadlo dávat z veřejných prostředků finanční podporu nakladateli na vydávání bulvární literatury, i když i u ní lze argumentovat tím, že právě tohle lidi čtou rádi (k čemuž „na okraj“ dodávám, že brát jako relevantní hlas do diskuse o „optimalizaci“ názory diváků, považuji za scestné) .
Tento „boj“ o diváky a peníze se postupně rozšiřuje do veškerého pražského, respektive českého divadla. Na krizové situaci se podepisuje leckdo. Např. školství tím, že je podpora školám vypočítávána podle počtu studentů, čímž se „navádějí“ školy k tomu, aby na nich studovalo a absolvovalo řádově několikanásobně víc lidí, než kolik jich může najít uplatnění. A samozřejmě vadí i fakt, že politici na všech úrovních správy nechtěli či nedokázali zavést pravidla pro „řízení“ svých divadel a pro distribuci peněz. Ne, že by neměli podle čeho to udělat. I připravovaný Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě bude variací dávno připravených modelů. Ty měly být už léta uvedeny do praxe. A to i proto, aby se nemusely řešit zcela základní problémy, ale ty, které souvisejí s hrozbou, že se české divadlo takříkajíc zadusí vlastní vahou.
Tím se „volným pádem“ dostávám ke stejnému závěru jako napoprvé: Město by podle mého soudu mělo rychle zpřesnit své zadání.
Karel Král, šéfredaktor časopisu Svět a divadlo
V Praze dne 20. prosince 2012
Výchozí materiály, stejně jako videozáznam z konference na niž Karel Král a Marie Reslová reagují, lze nalézt zde http://prazskadivadla2012.idu.cz/
OdpovědětVymazatSouhlasím s Karlem, že Magistrát má říct - jasně, byť velmi obecně - o co mu jde. Veřejně potvrdit, že za tím, co připravil a zamýšlel poradní sbor a z čeho vychází nynější pracovní skupina DÚ, skutečně stojí. Z obou konkursů a z toho "jak" jsou vypsány, což si přímo protiřečí s deklarovaným cílem, ovšem spíš vyplývá něco jiného. Že zas bude, jak si kdo prolobuje, a tvůrci studie budou za šašky.
OdpovědětVymazatZ toho, která instituce obsadila komisi, která bude vybírat ředitele na Palmovku a na Zábradlí, pak jasně vyplývá, kdo tu reálnou sílu na magistrátu má. Mimochodem DAMU jako taková odmítla onu studii připravit, ale vzápětí nadelegovala Ondřejovi do komise magistrátním příkazem tři členy. Je to velmi taktické: víme, co se chystá, máme na to i jakýsi vliv, ale zároveň, nebude-li se nám to líbit, můžeme být ještě pořád proti.A pro jistotu si ty ředitele vyměníme hned, aby mohli posléze říkat, že nevěděli, co se chystá a nechtěli to.
Ještě maličkost: je tu snad někdo, kdo si myslí, že Tomáš Töpfer (a s ním další) dopustí, aby se přijalo pravidlo, že budou konkursy na ředitele příspěvkových divadel každých pět let, když už si udělal na Vinohradech pěkný pelíšek na penzi? Proč je to vždycky tak banální?
OdpovědětVymazatA onu komisi tedy vybírá kdo, že se ptám tak naivně a neinformovaně? Na to je nějaké pravidlo nebo to pokaždé musí být nové "politické" rozhodnutí magistrátu? Stejně jako rozhodnutí, že se nějaký konkurs konat bude nebo nebude?
OdpovědětVymazatVaše otázka, Vladimíre, je nejspíš trochu řečnická. Komisi vybral magistrát, možná na základě něčí (ale čí?) "dobré rady", a magistrát taky určuje pravidla, a to podle toho, jak se mu to - tedy těm lidem a stranám a rádcům - zrovna hodí. A o to právě jde. Aby magistrát napřed přijal - i pro sebe závazná - pravidla (třeba, že ředitelé městských divadel budou jednou za pět procházet znovu konkursním řízením ) a teprve pak rozhodoval o nových ředitelích.
OdpovědětVymazatKdepak, byla to opravdu otázka pouze a jen naivní. Že pro tyhle záležitosti dlouhodobě chybí závazná pravidla, to dobře vím, ale kde a jak a odkud se vlastně berou ony komise, které čas od času rozvíří vodu, to mi moc jasné není a nikdy nebylo. Tak jsem zkoušel, jestli to třeba není jen tím, že se v celé věci málo orientuji...
OdpovědětVymazatPřiznám se, že k "spikleneckým teoriím" jsem nanejvýš rezervovaný. Posilování pocitu, že "za nás rozhodují jiní", resp. že už je o něčem dávno rozhodnuto, je, myslím si, právě jedním z těch podstatných faktorů, které určují dnešní "blbou náladu" ve společnosti či přímo podkopávají důvěru v demokracii. Co chci ale říct: o radním Novotném si nedělám sebemenší iluze: způsob jeho řeči i jeho neverbální projev (můj určující dojem z jeho vystoupení během diskuse na Nové scéně!) mě přesvědčili, že tu opět máme co do činění s bohorovným, arogantním politikem. Nicméně to, že se jako k první instanci obrátil na DAMU a též v komisi je až příliš podezřele mnoho pedagogů DAMU přičítám pouze a jen tomu, že se v divadelním prostředí prostě neorientuje a prvé, co ho napadlo, byla tahle škola.
OdpovědětVymazatZvláštní, bohorovný a arogantní mě osobně Novotný tedy nikdy nepřipadal (pravda nebyl jsem na NS, ale usuzuji třeba z TK na Zábradlí po "zprávě" o hospodaření DNZ a Y a jiných setkání). Vždy se mi zdál jako sice pragmatik, ale v zásadě upřímný. myslím si, že musí to co chce udělat nějak politicky uhrát (uvědom si že "proti němu" - dokonce i v té výběrové komisi - stojí Kaucký, Pecha, Liška ad - což tedy pro mne jsou ti politici v tom nejhorším slova smyslu).
OdpovědětVymazatJá samozřejmě uznávám, že ty podmínky a sestava komise je zvláštní. Ale co je druhá varianta? Zadávat další studie, vytvářet do nekončna další koncepce a odborně diskutovat? A co se stane? Stejně to pak musí schválit a "podepsat" politici (to neni paranoia a kosnpirace ale fakt).
Takže já vnímám to co dělá Novotný obráceně: on úmyslně ty dvěře otevřel "rekonkursama", zahájil "škatulata" a teprve k tomu si nechává dělat "odborný kabát". A doufám, že jakmile to jednou začně, tak už se to tak snadno nezastaví.
Navíc DNZ a DPP nejsou přímo transformovány, nebo "optimalizovány". Jde jen o výměnu ředitelů. Dělat transformaci před přijetím zákona upravujícím "ústavy" etc. nemá cenu. Takže je čas to lépe připravit a třeba i přijmout nějaká závazná pravidla. Jenže - a to je ta politika, Martine - budou v roce 2014 další volby v Praze. A kdo si před nimi vezme nějaké změny na triko? Kdo si dovolí, aby se o něm řikalo, že vzal dětěm Hurvínka?
Tak popořadě. Vladimíre, otázku, zda obsazování výběrových komisí má nějaká pravidla, jsem radnímu Novotnému položila v rozhovoru, který byl publikovaný na České pozici na začátku září. Odpověděl mi, že žádná pravidla nejsou.Že se vždycky tak nějak dá dohromady. Na druhou stranu to byl on, kdo způsobil, že jména i koncepce uchazečů o posty ředitelů příspěvkovek jsou zveřejněna poté, co se uzavřou přihlášky. A za to mu patří čest a sláva. Neboť práce komise je tak veřejně kontrolovatelná.
OdpovědětVymazatMartinovi: Já tedy mám s panem radním velmi dobrou zkušenost. Nemůžu říct, že by mi někdy lhal. Chce politicky uspět, to ano. A jistě to musí dělat i nějaké koaliční kompromisy s předsedou výboru Pechou (ODS). Spíš bych to viděla jako Jakub. Prostě mu dali nějaká jména a on zas úplně nepátral po tom, co to jsou za lidi. Může to být náhoda, ale je jich nějak mnoho. Psala mi Eva Salzmannová, kterou jsem rozčílila, což je mi líto, že se do komise dostala jako náhradník místo Andreje Kroba, který v ní být nechtěl. Takže je taky možné, že ty lidi nakonec radnímu doporučila Doubravka, která chtěla pro svoje divadlo komisi, které důvěřuje. Nevím, kdo jiný by mohl přijít s nápadem, že má Andrej Krob vybírat ředitele. Možná je taky chyba, že ta dvě divadla mají stejnou komisi. Každopádně definovat Palmovku jako "kulturní prostor v širším slova smyslu", aniž by bylo výslovně řečeno, že se tam má hrát profesionální divadlo je šlendrián. A ještě k Martinovi - já vím, že většina věcí není spiknutí, ale obyčejný bordel, jenomže ve výsledku to vyjde nastejno.
Já snad jen dodám, že pokud - POKUD - měla Doubravka ke složení komise nějaké slovo, pak jí rozhodně nešlo o vlastní znovuzvolení.
OdpovědětVymazatTo mě samozřejmě ani nenapadlo. Ale umím si představit, že s lidmi jako Jan Dušek nebo Andrej Krob by měla pocit, že o Zábradlí rozhodují ti, kteří mají jakési morální právo mít vliv na jeho kontinuitu. Což mi připadá v pořádku. Samozřejmě pak nevím, co tam dělá Jan Burian. A hlavně, proč by titíž lidé měli rozhodovat i o Palmovce. Ale to už se motáme v kruhu. Prostě nejdřív mělo být jasné, jaká jsou pravidla. Jestli zachováváme tradici Zábradlí, což je jistě pochopitelné, a kašleme na činoherní tradici Palmovky, respektive ji měníme, ale taky PROČ to děláme.
OdpovědětVymazatjasně. my oba tušíme nebo si umíme představit. já jen pro pořádek. lidé čtou všelicos všelijak.
OdpovědětVymazatAle jinak souhlas.
Ono je vlastně úplně jedno, co s těmito dvěma divadly bude. Konkurzy na Komedii a Vinohrady ostatně ukázaly, že o divadlo tu nikdo nestojí. A třeba je to tak dobře.
OdpovědětVymazat"...chce /magistrát/ pokračovat v „transformaci“, tedy v proměně příspěvkových organizací v jinou právní formu..."?
OdpovědětVymazatPodle mého (a zřejmě i Karlova) názoru ano, nechce mít už žádné příspěvkové organisace! Spěje k tomu zatím nekoncepčně, ale spěje a v dohledné době i dospěje! Ti, kteří to včas pochopili, prokázali prozíravost a schopnost predikce (Činoherák). Ti, kteří ne, teď křičí (Štáchová). Může mi jich být líto, ale nebude jim to ni platné. Meze socialismu budou rozorány.