Tak jako se někteří kolegové zde pouštějí do úvah o teatrologických knihách, není jistě mimo mísu připomenout, že se někteří divadelní kritici věnují i literatuře. Dlouholetý zástupce šéfredaktora Divadelních novin Richard Erml není, co se romanopisu týče, žádný nováček: svědčí o tom i jeho nejnovější kniha Jidášovi bratři s podtitulem Libeňský román, kterou vydala Paseka.
Domnívám se, že Ermlovi jde lépe psaní beletrie než kritik, o tzv. publicistice pak nemluvě; Jidášovi bratři jsou dobré a silné čtení i pro ty, co se s Ermlem jinak moc nemusejí (což je, jak známo, i můj případ).
Próza jednak zdařile evokuje zvláštní atmosféru rozpadající se Libně, jednak popisuje hořký svět dvou frustrovaných mužů středního věku. Bratrů, kteří nemají vyřízené účty spolu ani s mrtvým otcem.
Vysvítá z toho docela neradostný pohled na svět, lhostejno zda autorův skutečný či jde jen o literární stylizaci. Potěší samozřejmě různé detaily, ty i ony narážky - drahé pivo v La Fabrice nebo "alternativní divadlo nesnášel".
Recenze vyšla v aktuálním čísle časopisu Instinkt č. 4/2013.
Domnívám se, že Ermlovi jde lépe psaní beletrie než kritik, o tzv. publicistice pak nemluvě; Jidášovi bratři jsou dobré a silné čtení i pro ty, co se s Ermlem jinak moc nemusejí (což je, jak známo, i můj případ).
Próza jednak zdařile evokuje zvláštní atmosféru rozpadající se Libně, jednak popisuje hořký svět dvou frustrovaných mužů středního věku. Bratrů, kteří nemají vyřízené účty spolu ani s mrtvým otcem.
Vysvítá z toho docela neradostný pohled na svět, lhostejno zda autorův skutečný či jde jen o literární stylizaci. Potěší samozřejmě různé detaily, ty i ony narážky - drahé pivo v La Fabrice nebo "alternativní divadlo nesnášel".
Recenze vyšla v aktuálním čísle časopisu Instinkt č. 4/2013.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme