Mikulka: Kabaret Kafka (Reduta Brno)

Přehnaná očekávání jsou zrádná věc. Na Kabaret Kafka jsem se do Švandova divadla přihrnul se spoustou dalších natěšených pražských divadelníků, a ono to bylo takové… takové jaksi nijaké. Daniel Špinar totiž nejde o mnoho dál než k pouhé ilustraci jednotlivých částí proslulého Kafkova dopisu. Často tak navíc činí způsobem, který zaráží divadelní nenápaditostí a prvoplánovostí. Nebo naopak: u řady nápadů není zrovna zřejmé, proč se ocitly právě tady. Platí to ostatně pro celou základní stylizaci do podoby blyštivě pokleslého kabaretu otočeného zády k publiku. Pár úvodních momentů je vtipných, jenže pak už to spíš překáží.

Příznačný je v tomto smyslu závěr inscenace. Ve finále se za zvuků patetické hudby čtyři Franzové bezmocně schoulí uprostřed jeviště, aby zde byli rozdrceni tíží obřího balvanu, který za tímto účelem visel nad jejich hlavami už od začátku. Předcházela dlouhá scéna, ve které se nahý a bezbranný Kafka marně skrývá před zraňujícím světem. Tahle pasáž patřila v rámci inscenace k těm nejpovedenějším: zprvu jen žertovná ilustrace otcovy fyzické převahy kombinované se zmínkou o návštěvě nevěstince postupně přerostla v docela výmluvný obraz existenciální úzkosti. Jenže pak na to všechno s prvoplánovou názorností žbuchnul špatně nakašírovaný balvan.

 více informací zde